

Za nejdojemnější však považuji příběh pana Kamila, starého mládence, který sdílel řadu let společnou domácnost s kavkou, jež dokonce mluvila a chlubila se, jak je krááásná. Jednou se s ní vydal na dovolenou. Do Amsterdamu, který toužil poznat už od dětství, protože tam měl nějaké předky či co. Ze svého příjmu invalidního důchodce našetřil osm tisíc, složil je v cestovce a vyjel. Kavka dlela v papundeklové krabici propíchané k dýchání. Celou cestu však panu Kamilovi seděla na rameni a průvodce s ní dokonce laškoval. Do přepravky musela až u hranice. Orgány braly celní povinnosti ležérně: „Máte něco? Nemáte? Jste samí Češi? Šťastnou cestu!“ „Krááásná! Krááásná!“, ozvalo se však vzápětí. Celníci zpozorněli: „Vy si vezete ptáka!“, konstatovali výhružně. „Máte na něho veterinární doklady?“ Neměl! Netušil. Marně vysvětloval, že jiní ptáci lítají přes hranice jak chtějí a taky bez potvrzení. „Tak ať si tam doletí. Buď ptáka pustíte nebo litujeme…“ S krabicí pod paží pan Kamil vystoupil a vzal zpátečku. Cestovka mu vrátila osm stovek.
Nový komentář
Komentáře
Andula: Mně to smutný nepřijde, spíš je pan Kamil trouba.
To je smutný... Chudák pan Kamil
Jo, vozit ptáky přes hranice není jen tak