Moje kamarádka je šťastně vdaná, dalo by se říct, že jí nic nechybí, má krásné a zdravé a děti, hodného a pozorného manžela a že tedy není jaký problém řešit, ale… Ona si vlastně nikdy nestěžuje, čas od času však má vztek a je smutná a řeší právě tohle „ale“ se mnou.
Asi je nepatřičné říct, že jsou chudí, prostě jen nemají peněz nazbyt. Jedí velmi skromně, moje kamarádka nakupuje sobě i dětem oblečení po second handech, nikam moc nejezdí, prostě tak tak vyžijí. To by samo o sobě nevadilo, kdyby její manžel nebyl tak náročný, co se týče šatníku a osobních věcí vůbec.
Nosí totiž jen značkové věci, a to ne loňské výprodejové, ale letošní modely. Prý je tak „vychovaný“, jak to své ženě vysvětluje. Takže zatímco jeho rodina (včetně jeho samého) jí k večeři omaštěné brambory s mlékem a všichni ostatní mají boty za stovku ze sekáče, pan Manekýn si vykračuje v nových adidaskách za tři tisíce. Zatímco jeho žena voní mýdlem, protože za parfémy jí připadá hříšné utrácet peníze, pan Voňavý voní novým Hugo Bossem. Zatímco jeho děti mají dvakrát štupované ponožky, pan Značkový by si nikdy nevzal jiné ponožky než stejné značky, jako má tenisky. A takových příkladů by se našlo tisíc.
Jeho žena je do něj po deseti letech manželství stále strašně zamilovaná a bojí se, že kdyby se proti tomuhle nesmyslnému řádu, který u nich panuje, postavila, manžela by naštvala. Když mu to několikrát nesměle naznačila, řekl jí, že ostatní chlapi utrácejí v hospodě a za cigarety, což on nedělá, tak by mu snad jeho občasné výstřelky mohla prominout – vždyť přece chce, aby mu to slušelo, ne?!
Ona mu to nakonec vždycky spolkne a ještě ho přede mnou hájí, že vlastně potřebuje, aby do práce „vypadal“, že ona na mateřské snad nemusí mít šatník jako Ivana Trumpová a podobně, ale já vím, že ji to v hloubi duše hrozně štve a jen neví, jak by to měla řešit. A protože to nevím ani já, chci se zeptat, jestli má někdo podobnou zkušenost a jak se takoví rozmazlení manekýni vracejí na zpátky zem. Děkuji všem, kdo poradí.

Michaela
Reklama