Před týdnem jsem přišla domů a zjistila jsem, že z mojí blbé nezapnutelné kabelky někdo zřejmě v metru nebo v autobuse vytáhl peněženku nebo mi možná samovolně vypadla. V první chvíli jsem se děsně lekla, ale pak jsem si uvědomila, že tam bylo jenom šest stovek, sice to není tak málo, ale zase žádnej ohromnej balík. Ve druhé chvíli se mi tedy proto výrazně ulevilo, ale jenom do třetí chvíle, kdy mi došlo, že tam kromě peněz byla i občanka, řidičák, číslo účtu a platební karta. A sakra!
Letěla jsem ještě odpoledne hroznou rychlostí do spořitelny, kde jsem si nechala zablokovat účet, ovšem až po vystání třičtvrtěhodinové fronty. S úlevou jsem zkonstatovala, že ještě nikdo nic nevybral ani mojí kartou nezaplatil nákup potravinových zásob na dva roky. Nová karta bude trvat asi měsíc a vybírat peníze můžu u okýnka ve spořitelně na občanku – ha ha!!!
Pak mi napadlo, že jsem v peněžence měla i lístky z čistírny od téměř nového drahého kabátu. Absolvovala jsem zoufalý běh do čistírny, kde mi řekli, že bez lístku mi kabát vydají až druhý den, protože teď už mi ho nebudou hledat.
Pak jsem zavolala na policii, abych nahlásila ztrátu pro případ, že by někdo s mojí občankou dával do zastavárny kradené věci. Tam mi řekli, že to ale jen takhle po telefonu nejde, ať přijdu sepsat protokol. Jelikož ukradená peněženka není nic urgentního, čekala jsem na sepsání protokolu přes dvě hodiny. Na závěr mi vydali papírek jako náhradní občanku s upozorněním, že se s ním nesmím nikde prokazovat.
Druhý den ráno jsem čekala asi půl hodiny na to, než mi nevrlá paní v čistírně vydá s mnoha nevlídnými poznámkami kabát, a pak jsem zahájila tažení za nové doklady. Nejdřív fotky. Nechtělo se mi do fotoautomatu, protože tam místo mojí fotky vždycky vypadne fotka mrtvé žáby. Takže k fotografovi – trochu jsem tam čekala, než paní fotografka cvakla mrňousa s medvědem. Pak na výdejnu občanek – po hodinové frontě mi slečna laskavě, ale pevně oznámila, že občanka bude hotová za tři týdny a upozornila mě, že se tím lístkem od policie hlavně nemám prokazovat, protože neznamená zhola nic.
Když jsem vystála další dlouhatánskou frontu na řidičák, oznámili mi, že musím mít občanku, protože na pas mi nový řidičák nevystaví. Takže suma sumárum aniž bych měla jakýkoli doklad v ruce, už jsem pročekala asi pět hodin s vyhlídkou, že ještě nejméně to samé vyčekám při přebírání dokladů nových. Je to hrůza, deset hodin času, a to času úředního, tedy času, který bych měla být v práci a vydělávat svoje dvě stovky na hodinu. Jestliže čas jsou opravdu peníze, přijde mě tahle legrace na dva tisíce korun, pokud beru jako měřítko svou mzdu.
Pavlína Šípová

Máte s novými doklady také takové zkušenosti? Myslíte si, že platí, že čas jsou peníze a je lepší přijít o dva tisíce korun než o deset hodin času? Berete běhání po úřadech jako milé „ulití“ z práce, nebo to nesnášíte stejně jako Pavla? Napište nám své názory!
TÉMATA:
DŮM A BYT