Štěňata stejně jako malé děti se snaží v období prořezávání zubů zbavit bolesti v dásních kousáním do čehokoli a žvýkáním všeho ve svém dosahu. Tato "léčebná" metoda se však může zvrtnout v nepříjemný zlozvyk. Tím, že se snažíte štěně rukou či nohou od kousaného předmětu odehnat pryč, vyvolává u štěněte spíše opačnou reakci. Štěně bere vaše odhánění jako hru, a proto se výchovný efekt stává nulovým. Rovněž trest není tou nejvhodnější výchovnou formou, neboť může mít za následek buď obrannou agresivitu, kdy si pes vyloží váš postoj jako boj, nebo útěk, neboť pes nechápe, co udělal špatně a proč jej stihl trest.
Nejvhodněji se zachováte, pokud se snažíte odvést psovu pozornost od rozkousané domácí obuvi či od žvýkání panenky jinam. Musíte zkrátka pozornost štěněte přenést na jeho vlastní hračky. K tomu se nejlépe hodí různé míčky (např. tenisový si oblíbí všechna psí plemena) a míče (např. fotbalový nebo softbalový, klacky a kusy dřev z nejedovatých stromů a keřů, žvýkací hračky ze surové kůže, gumové dětské hračky, které při stisknutí pískají. Ty posledně jmenované štěňata i dospělí psi milují, ale pořiďte jim je pouze v případě, že vám jimi vydávané zvuky nevadí. Rovněž je nutné vědět, že tyto hračky nejsou vhodné pro hárající fenky. Pískavé zvuky prodlužují fenám hárání nebo dokonce mohou vyvolat i falešnou březost, neboť připomínají štěněcí hlasové projevy.
Hračky by měly být vyrobeny z netoxických materiálů, bez ostrých hran a ne složeny z malých částí. Jejich velikost by měla být vybrána s ohledem na velikost psa. K oblíbeným hrám a kratochvílím patří přetahování o provaz. Pokud pes při hře vrčí a štěká, je to projev radosti, nikoliv agresivity a nebude mít do budoucna žádné nevhodné následky. Rozhodně jej tím necvičíte ani nevychováváte k agresivitě.
Reklama