Zvláště naše malá a jediná holčička tuto větu opakuje téměř denně a nejvíce vždy po shlédnutí dalšího dílu psího policejního komisaře Rexe. I když naše rodina se zvířaty žije a od malička jsme se dětem snažili vysvětlit jak chování zvířat, tak také rozšmodrchat a na správnou míru přivést vžité pověry a mýty, přesto je silně ovlivněna "zázračným" Rexem. Marně jí vysvětlujeme, že televizní pes je nejen složen ze tří vycvičených vlčáků, ale rovněž konečný výsledek je upraven různými technickými fintami. Stejně pro ni a pro řadu jejich kamarádů a spolužáků zůstává geniálním psem, kterého by chtěli.
Bohužel v žádných filmech o psech, např. 101 dalmatinů, Lassie se vrací a dalších, neuvidí malí i velcí diváci všechny stránky soužití se psem. Téměř vždy po velmi úspěšném zvířecím "kasovním trháku" se hromadně kupují štěňátka stejné rasy jako hlavní představitel filmu. A stejně tak se velmi brzy plní útulky odloženými a nechtěnými štěňaty, to v lepším případě, v horším se "nezdárný" psík vyhodí na ulici či přiváže v lese ke stromu.
Od své filmové či televizní předlohy se totiž značně liší: rozkouše oblíbenou hračku, musí se s ním několikrát denně ven a na dlouhou procházku, a to i za deště nebo bláta, takže doma hned zacapá podlahu, zpočátku také dělá všude loužičky a hromádky, zůstávají po něm chlupy apod.
Jak tedy najít kompromis mezi smutnýma očima dítěte a rodičovským tvrdým „ne“? Jedno řešení nabízím, neboť jsme v podobné situaci, ale z časových důvodů si prostě psa nyní nemůžeme dovolit. Máme spousty známých a přátel, kteří psy mají a občas prostě musí někam odjet. Nabízíme se tedy jako případní hlídači. Je to velmi milé, mít zase doma načas psího kamaráda. A výchovné, neboť třetí ráno a v deštivé odpoledne již děti nejsou tak nadšené z psího venčení. Takže prozatím raději zůstáváme v roli občasného psího hotelu.