1. Všechno oblečení, co máte doma, neustále udržujte v pozici naruby. Na líc je otáčejte jedině ve chvíli, kdy je na sebe oblékáte a vzápětí odcházíte pryč. Moje kamarádka oblečení nejen pere naruby, ale také je tak žehlí a ukládá do skříní.
2. Zrušte všechny modely tmavé barvy. Rozlučte se s tím, že černá barva je moderní. Noste bílé a krémové oblečky. Budou na nich méně vidět všudypřítomné kočičí chlupy.
4. Nakupte si domů větší množství speciálních válečků na „kartáčování“ oděvů, budou se hodit.
5. Denně luxujte a vytírejte, případně odstraňte z bytu všechny textilie (koberce, záclony, čalounění…)
6. Pro čištění čalouněného nábytku jsou prý dobrým tipem navlhčené silonové punčocháče, kterými stačí nábytek přejet a chlupy se na ně nachytají.
7. Nepouštějte kočku do parádního pokoje, do ložnice, na sedačku apod.
8. Pravidelně denně kočku kartáčujte.
9. Než si pořídíte bílou chlupatou kočku, přečtěte si tento článek.
10. Jestli ještě pořád chcete kočku, pořiďte si kočku „nahatou“.
TÉMATA:
DŮM A BYT
Nový komentář
Komentáře
Simba: To máš ještě dobrý, můžeš nosit výhradně bílé oblečení. Naše zvěrstvo pouští chlupy všech barev
Pro jsou kočíčí chlupy tabu.
Až tak přehnaně? Chlupáče mám sice psí, ale že bych musela obracet oblečení naruby, to ne. Mám lepící váleček, kterým přetáhnu tmavé oblečení, když je na něm něco vidět a jdu. Vyčesávání je taky dost podstatné a luxování samozřejmě, ale denně snad ne
Ovšem nepouštět kočku do parádního pokoje je podle mě věc nemožná. Kočku nejde chovat v bytě s tím, že někam nesmí.
Dobré rady, ještě je uvést do praxe, nevíce to denní luxování a denní kartáčování. Taky mám doma 2 bílé chlupáče
.
:-))) ... jen malá poznámka - ty navlhčené silonové punčocháče, punčochy, podkolínka (zbytky) jsou opravdu dobré - taky třeba na sbírání vlasů z čalouněného čela letiště ;-) ........ A - kočkám i kočákům zdar! :-))
Je mi z toho smutno
protože u nás v rodině jsem ten alergik já. Tak je jedinným řešením kočku nebo jiné chlupaté zvířátko prostě nemít.
Máme doma
bílou a chlupatou kočku. To, že máme chlupy všude jsem si zvykla. Prostě poté, co jsem si ji pořídila, a zjistila, jaké to je, nacházet chlupy všude - na koberci, sedačce, oblečení, na talíři, v jídle - no prostě všude ( létají totiž i vzduchem ), jsem se mohla rozhodnout - buď chlupy a mazlíka nebo "bezchlupí" a nikoho živého, vítajícího mne po příchodu z práce. Nakonec jsem si řekla : vždyť ty chlupy nejsou tak důležité ( podotýkám, že kvůli nim denně luxuji, vytírám atd.). Jediná věc, kvůli které jsem se chlupů bála bylo to, aby náš synek nebyl na chlupy alergický - po čtyřech letech bychom se velmi těžko s kočičkou loučili.
Takže : i kočka s chlupama může být moc prima ( zvlášť když dítě alergii nemá).
No podle mě, byl nejlepší nápad na auditkách - kopnout kočku z okna, nebo si jí udělat k večeři