Každoročně to vypukne nejpozději v říjnu. Zatímco venku se červenají jeřabiny a hnědnou okraje listů kaštanů, u nás ve firmě chumelí a máme už skoro Vánoce. Totiž, my nakupujeme prozíravě dárky s předstihem. Andula na ně šetří vždycky hned od 25. prosince. Letos už vyrukovala s posilovačem břišních svalů a rybářským prutem pro manžílka a s mobilem pro syna. Sabina, která dědila po bohatém bezdětném strýcovi a je, jak říkáme, za vodou, se pochlubila rodinným zájezdem “k velké vodě,” na Kanáry, což chystá jako silvestrovské překvapení. Marně jsem kolegyně školila, že na Vánoce se nemusíme finančně zruinovat a když to jde od srdce, potěší přece i ručně šitá chňapka nebo korále z koření...Tedy, ne že bych byla až taková idealistka, ale my jsme s Frantou věčně švorc a naspořit je pro mě neskutečný problém. Letos jsem však na to vyzrála a včera pořídila jedním vrzem na splátky: lyže, spacáky a televizor. “Docela slušnej úlet, tys někde vykradla banku?” otázala se Andula a Sabina jedovatě poznamenala: “Já myslela, že Frantovi zase šiješ ty filcový bačkory s nalepenejma srdíčkama..” “To už mám za sebou,” odrazila jsem útok. “Nakonec, sedm hubených let a sedm ručně vyšitých chňapek v kuchyni stačí, ne? Teď prostě na něco ukážu prstem v prodejnách označených logem Maestro, koupím to - a po troškách splácím. Já totiž, Andulo, fakt asi nemám na spoření talent. Počkejte, kam jsem to jen dala, koukejte, co jsem hned při prvním nákupu dostala - nákupní úvěrovou kartu YES! Já si totiž s ní, abyste rozuměly, vzala úvěr rovných 20 tisíc! Franta napřed říkal, že jsem trochu cvok, ale teď mi líbá ruce. Je to úplně jinej život, jdeme do obchoďáku a víme, že všechno může být hned naše, když budeme chtít. A to dokonce, milá Sabinko, abychom si splnili své sny, ani nemusíme dědit...”
TÉMATA:
DŮM A BYT