Dovolená je od toho, aby si na ní lidé dovolovali to, co si jindy nedovolí. Na dovolené si můžete dovolit flirtovat, lenošit, pít alkohol, možná i trochu ztloustnout, ale především si můžete dovolit utrácet. Můžete se inspirovat tím, jak utrácely a ztrácely naše čtenářky.

Blanka:
Na dovolenou jsme vyrazili kdysi hned po revoluci s manželem a dětmi. Jeli jsme na vytoužený Západ – do Itálie, do Bibione. Tenkrát ještě nebylo v Itálii tolik českých turistů a krámy byly přeplněné zbožím, jaké jsme vídali jen v zahraničních katalogách. Protože jsou mou největší životní vášní boty, prostála jsme celé hodiny u výloh plných senzačních střevíčků. A pak jednou, když jsem šla do města nakoupit nějaké drobné pochutiny a víno, jsem se prostě neovládla, vtáhlo mě to do obchodu s obuví a já si za ohromné peníze koupila boty, o kterých jsem věděla, že na ně vůbec nemáme peníze a že je vůbec nepotřebuju. No, stalo se. Manželovi jsem to naservírovala po kouskách a opatrně, ale stejně byl strašně rozčilený. Do konce dovolené jsme pak škudlili a já měla svoje střevíčky na talíři každý den. Bylo to hloupé, sobecké, nekolektivní a nesolidní. Ale stály za to, věřte mi!

Jitka:
Moje zkušenost s penězi na dovolené je dost krušná, protože já s nimi udělala dost krátký proces. Vyrazila jsem před lety s kamarádkou na vyškudlený a pro mou kapsu dost drahý zájezd do Řecka a s sebou jsem měla nevelký obnos v markách, abych si mohla dopřát nějakou zmrzku, vínko nebo suvenýr. Jenže hned první den se mi podařilo nemožné – celou peněženku jsem někde na pláži vytrousila a už nikdy nenašla. Znamenalo to, že celých zbývajících deset dní jsme žily s kamarádkou za jedny – a to její – peníze, což znamenalo nejenom podstatné uskrovnění, ale také dost očividné naštvání z její strany. Je fakt, že jsem se jí moc nedivila, protože kvůli mé roztržitosti si nemohla dovolit skoro nic. Od té doby se na dovolené řídím pravidlem, že většinu peněz po kouskách uschovám v hotelu a s sebou na pláž nosím jen drobné.

Eva:
Nemůžu tvrdit, že by naše rodina byla nějak při penězích, ale aspoň jednou za dva roky si dopřejeme dovolenou s dětmi u moře. Oba s manželem pak razíme heslo, že když už jsme na dovolené, tak si dovolíme. Neexistuje u nás, že bychom dětem říkali, že jim nekoupíme u moře zmrzlinu protože je to drahé. Vždycky si taky zajdeme v místě na večeři nebo něco popít. Nepřepočítáváme, kolik by to stálo v korunách. Prostě jsme rádi, že aspoň týden si můžeme něco užít. Na rozdíl od mé tchýně, která kdysi těsně po revoluci jela na jakýsi několikadenní poznávací zájezd. Podotýkám, že v létě. A aby nemusela utrácet za jídlo, upekla si na cestu kuře. To kuře pak jedla první den cesty v 30stupňovém horku, jedla ho i druhý den, pak ho jedla i třetí den…no prostě tu zelenou věc jedla po kouskách až do konce zájezdu. Domů si pak přivezla kromě dojmů ze světa také parádní salmonelózu…

Máte nějaké zajímavé historky týkající se peněz a dovolené? Dovolujete si na dovolené, nebo skrblíte? Napište nám o tom!
TÉMATA:
DŮM A BYT