Snem mnoha dětí je mít doma živé zvířátko. A právě často o prázdninách, kdy se zdá, že jsme obklopeni nesmírnou spoustou času, často dospělí dětskému přání vyhoví. A tak se najednou z babiččina dvorku na venkově ozývá štěkání, mňoukání, štěbetání různých, i cizokrajných ptáčků, v ohrádkách se pasou králíčci, morčata a jiní hlodavci, ale leckdy dojde i na želvičku a jiná terarijní zvířata. Poněkud odlišnou situaci, ale v podstatě se stejným koncem, řeší mnozí turisté v cizině. Proč by si třeba dítě nemohlo přivézt ještěrku, hada či želvu, když jsme jimi doslova obsypáni? V podstatě děláme dobrý skutek, když na trhu zakoupené zvíře osvobodíme z trýznivých podmínek v rukou domorodých prodavačů.
Ale v tom je háček, ani jedno ani druhé není legální cestou, jak chovat zvíře. Většina volně žijících živočichů je chráněna hned několika zákony a vyhláškami. Na prvním místě se jedná o zvířata spadající do vyhlášky o CITES, ale mimo to, má každá země ještě své individuální zákony na ochranu fauny a flory. Omluvou v žádném případě nemůže být, že jsme zvíře zakoupené na trhu vlastně zachránili, neboť již samotný prodej je nelegální. Také si musíme uvědomit, že kdyby nebylo kupců, nebylo by prodejců. Ať to tedy zní jakkoli hrubě a krutě, je lépe obětovat těch pár zvířat už chycených (ostatně přes 99% z nich i při sebelepší péči stejně v krátkosti uhyne) a NEKUPOVAT!! A to jsem ještě nezmínila i přísné veterinární zákony, protože každé takto ilegálně přivezené zvíře může být zdrojem všelijakých nemocí a nákaz a v konečném důsledku vážně ohrozit populaci již v domácnostech chovanou zavlečením chorob.
Největší problém nastává hned první den či týden po návratu z prázdnin - mám na mysli klasickou Nerudovskou otázku "Kam s ním?". A z živé prázdninové hračky se stává obtížná přítěž pro celou rodinu. Proto vás žádám, přistupujte k živým tvorům s co největší odpovědností, neboť každé prázdniny i dovolená jednou skončí. Prosím vás, nevozte si živé suvenýry!