Mezi chovateli hlodavců a malých savců si stále více získávají oblibu nenároční, snadno množitelní, přátelští a ochočitelní pískomilové. Pískomilovití (Gerbillidae) zahrnují 5 rodů: Gerbillus (např. páskomil saharský), Meriones (např. páskomil mongolský, rudoocasý, jižní, perský...), Psammomys, Rhombomys (např. pískomil velký) a Pachyurus (např. pískomil křečkovitý čili kyjochvost).
Všichni se vyznačují určitými společnými znaky, avšak za nejtypičtější rys bychom mohli označit skákavý pohyb po zadních končetinách. Ten jim umožňuje vyvinout značnou rychlost v přehledném terénu, ale také neočekávané měnit směr za použití ocasu jako kormidla. Dále při útěku před nepřítelem dokáží dělat neuvěřitelně dlouhé skoky vzhledem ke své velikosti. A v neposlední řadě díky pohybu po zadních končetinách omezují styk těla se sluncem rozpáleným pískem na minimum. Pískomilové, jak již napovídá jejich jméno, obývají především pouště, polopouště a suché oblasti Afriky, jižní Asie a nejjižnějších cípů Evropy. Také se od sebe příliš neliší způsobem života. V podstatě lze říci, že dávají přednost soumračné a noční aktivitě, žijí v párech či koloniích a nepotřebují vodu, neboť ji dokáží získat buď z čerstvé rostlinné potravy, nebo olizují kondenzované kapky na stěnách svých podzemních nor. Samice vrhají několikrát do roka po zhruba 20 – 35 denní graviditě dvě až dvanáct mláďat (podle druhu).
Jejich zbarvení většinou nehýří pestrostí, nýbrž si zachovává jednolité zbarvení ve škále od oranžově žluté po temně hnědou barvu. V současnosti se u pískomila mongolského vyskytují nové vyšlechtěné barevné variety (např. černá, bílá, plavá...), které lze navzájem křížit i s původním divokým zbarvením, a tak dosahovat nových barevných rázů či jen znaků. Závěrem bych jen chtěla říci, že právě poznání základních životních podmínek a projevů volně žijících živočichů umožňuje prohlubovat a zdokonalovat jejich chov v lidské péči.
TÉMATA:
DŮM A BYT