V tisku se občas objeví inzeráty nabízející prodej klokanů dama (Thylogale eugenii) a Bennettových (Wallabia rufogrisea). Případný budoucí chovatel by měl radosti a úskalí chovu znát předem. Čeleď "pravých" klokanů - stepních, skalních a stromových - zahrnuje asi 50 druhů v 11 rodech. Oba dva výše jmenovaní klokani náleží vzrůstem ke středně velkým (ani ve vztyčeném postoji nedosahují 1 m). Klokani jsou přímo předurčeni ke skokům, jejich dlouhé zadní a kraťoučké přední nohy se v podstatě vyvinuly jako adaptace na tento druh pohybu. Skákání totiž umožňuje rychlý přesun či únik s minimalizovanou ztrátou energie. Klokan tak může vydržet i několikahodinové pronásledování, aniž jeví známky únavy. Nejbystřejším klokaním smyslem je sluch a jak můžeme sami vypozorovat, neustále pohybují ušními boltci jako malými radary. Rovněž za zrak a čich se nemusí stydět.
Úskalí chovu spočívá v jejich mimořádné plachosti, která může vést až ke stresu. Na každý nepatrný nový pohyb či zvuk reagují klokani vyplašeně a nevyzpytatelně (většinou však slepě prchají všemi směry). Proto každého nového klokana musíme nejprve izolovat a pomalu přivykat na nové poměry. Nejlépe v malé stájce, aby neměl možnost vysokých zběsilých skoků. Opatrnost, citlivé reakce na změny v chování a klid jsou základním pravidlem úspěšného chovu.
Stres se projeví nejprve silným sliněním, potřásáním hlavou a splašeným pobíháním. V tomto případě je nutný především klid, jinak klokan může na následky stresu i uhynout. Klokani jsou býložravci, to znamená, že je můžeme krmit v podstatě jakoukoliv zeleninou (i vařenými bramborami), ovocem, zeleným lupením (v zimě pouze kvalitní seno), vhodné jsou ovesné vločky, naklíčené zrní, slunečnice, starý chléb, větve i s listím na okus... Nedávat tvrdé a ostré věci (tvrdá stébla v seně, neloupaný oves) - mohlo by dojít k poranění tlamy (hlavně sliznic).
Klokani jsou nároční na prostor - do bytu se v žádném případě nehodí. Pokud však vlastníme zahradu či nějaký jiný pozemek a jsme ochotni část této plochy klokanům přenechat, stejně nás ještě čekají stavební úpravy. Protože klokanům nejvíce škodí vlhko a chlad, vnitřní zateplená ubikace je podmínkou úspěšného chovu. Výběh by měl být z větší části travnatý (pastva) s písčitým ložem na vyvalování. Při odchytu (např. kvůli veterinárnímu zákroku atd.) skákající vačnatce nejprve uchopíme za ocas, pak uši a nakonec jim fixujeme zadní nohy. Lze je též vodit tak, že do rukou vezmeme jejich ocas a jeho následnou manipulací jako kormidlem řídíme směr přemístění. Většina druhů je dlouhověká - dožívají se až 20 let.

Nataša Velenská
Reklama