Před rokem jsem nastoupila jako asistentka marketingu do jedné zahraniční firmy. Tohle místo jsem brala jako velikou šanci - po několika letech, kdy jsem měla na práci dost smůlu, protože jednu firmu, kde jsem pracovala, zrušili a z druhé jsem odešla ve zkušební době s velmi nepříjemnou vzpomínkou na tzv. sexuální harašení. V novém místě se mi ze začátku docela dařilo, po čase jsem začala dostávat i samostatnější úkoly a můj nadřízený se vyjádřil v tom smyslu, že brzy povýším. Jako důkaz, že je se mnou spokojen, mi dokonce dost podstatně zvedl plat. Konečně jsem se mohla odstěhovat z podnájmu, který jsem sdílela ještě se dvěma bývalými spolužačkami, do „vlastního“. Tj. do umrněné garsonky, ale to soukromí bylo k nezaplacení. Zdálo se mi, že se na mě konečně usmálo štěstí a doufala, že to takhle pěkně půjde i dál.
Jenže pak nastal zlom v podobě nové kolegyně. Byla o čtyři roky mladší než já, na rozdíl ode mne neměla vysokou a navíc jsem jí hned zpočátku otypovala jako dost hloupou a nesamostatnou husičku. Jenže se právě vrátila ze stáže v USA, kterou jí zaplatil tatínek, velmi dobrý kamarád mého nadřízeného. A hádejte, co bylo dál. Tahle dívka, která nastoupila do firmy na post o úroveň níž než já, sice nebyla příliš inteligentní, co se týká práce, ale jinak věděla, jak na to. Stačilo jí pár týdnů, aby ze mne při několika příležitostech udělala před šéfem úplného blbce. Šla na to dobře. Pořád se tvářila, že má strašně moc práce a když jsem za ní přišla, aby udělala něco, co bylo v její kompetenci, tvářila se, že nestíhá, ale že to pro mne udělá. Pak pospíchala za šéfem a stěžovala si, že zatímco já bývám třeba celé půldne mimo kancelář, ona zatím místo mě pracuje! Komu si myslíte, že věřil? Husičce… Ona přece byla tak milá a vstřícná a upřímná a pracovitá… Netrvalo dlouho a pozval si mě na kobereček. Řekl, že má na mě několik vážných stížností od mých spolupracovníků a že by byl rád, abych dobrovolně odešla. Pokud tak neučiním, bude muset sáhnout po nepopulárních opatřeních, a to by mu prý bylo líto.
Odešla jsem. Nikdy jsem neuměla bojovat s lidskou zlobou a intrikami. Hledám si místo a přitom se hrozně bojím, že zase potkám nějakou takovou „mladou a ambiciózní“ kolegyni.

Lenka