
Nedělní odpoledně, krásný slunečný den: Před supermarketem je narvané parkoviště, takže nemáte kde nechat auto. Ačkoli by se mohlo předpokládat, že všichni budou dnes na horách (v zimě) nebo u vody (v létě), zdá se, že o podobné kratochvíle ztratili lidé zájem. Trend je zřejmě jiný. Z aut vybíhají celé rodiny, vytrhávají vozíky z rukou těm, co už mají svůj nákupní orgasmus za sebou a vrhají se do víru nákupu. Za rodiči vesele poskakují děti, vědí, že po nákupu se půjde ještě do Mekáče, a těší se na to. V obchodě všichni rejdí s vozíkem od drogérie k potravinám, od stojanů s oblečením k obuvi a elektronice. „Jé, podívej, táto, tady je nějaká akce!“ volá máma a hned do vozíku přihazuje ještě hrnky za bůra jeden – no, nekupte to! Běhají od akce k akci, ve vozíku se vrší předměty, které původně vůbec neměli v úmyslu kupovat, ale za tu cenu?! Nákup už trvá dlouho, je tady dnes hodně akcí. Za rodiči se plouží unavené děti, ale hlavu vzhůru, milánkové, ještě se půjde do Mekáče! Když už se do vozíku nevejde vůbec nic, můžete si odpočinout v olbřímích frontách před pokladnami. Pak rychle s nákupem do auta, odevzdat vozík dalším koupěchtivým šílencům a honem k Mekáčovi na umělohmotné dobroty servírované na umělé hmotě a pak ještě do multikina, které je rovněž součástí tohohle báječného komplexu. Tam si pochroupáte popcorn a báječně unavení sedáte do auta. „No řekni, táto, užili bysme si takhle někde na nějakejch horách?“ Táta ví, že neužili, že to bylo krásné nedělní odpoledně s bohatým programem.
I když se vám to může zdát poněkud nadnesené, taková je realita. Multinákupní a zábavní centra skutečně pohlcují denně a o víkendech zvlášť čím dál více lidí, kteří jim doslova propadli. Psychologové to vidí jednoznačně – na člověka je tu kladen vypočítaný a chytrý tlak. V dobře klimatizovaném voňavém prostředí se nachází zboží ve vykalkulovaných kombinacích, na psychologicky vypočítaných barevných pozadích a s takovou hudbou, že zákazník je doslova nucen koupit. A když nekupuje, pobídnou ho obchodníci výhodnou akcí. Akce se rychle střídají a zákazník dobře ví, že až přijde zítra, bude tu zase něco nového, má tedy důvod stále se vracet a nakupovat věci, pro které sem ani nepřijel. A kdyby dostatečně dobře nevěděl, co tu bude ve slevě, hypermarket mu pošle informace o svých skvělých slevách až do schránky.
Člověk by se měl umět bránit, říkají odborníci, nakupovat podle seznamu věci, které opravdu chce, a nepodlehnout onomu třpytivému hyper-supermega-lákadlu. Nákup by měl pro nás být potřebou a nutností, nikoli jediným zdrojem zábavy. A po nákupu rychle pryč, nenechte se dobrovolně uvěznit na celé odpoledne, vždyť venku je tak krásně, třeba na horách.
A co vy? Nakupujete v podobných komplexech? Vyhovuje vám? Dokážete odolat, nebo vás obchodníci donutí nakupovat nepotřebné věci? Napište nám o tom!
Nový komentář
Komentáře
Ťapina: ja si co nechci, vnutit nenecham, ale nemam rada davy
Ťapina: mne na nich vadi, ze jsou desne nahlas
Simba: Ztráta času a snaží se ti vnutit milión věcí, které nechceš
Andula: Mně ani ty hyperkina nesedí.
Jezdim tam obcas, ale rodinny vylet to neni, vetsinou jen ja s kamaradkou. S detmi tam jdu maximalne do kina¨.
Ťapina: Dopracovala jsem se ke stejnému systému, větší nákup jednou za týden v hyper-super a denní nákup v malém obchůdku. V těch velkých je snad něco levnější, ale spousta ztrátového času.
Do hyper- moc nelezu. Na velké nákupy chodím do supermaretů a na denní doplňování do malých krámů.
Není to zrovna kulturní podnik, ale opravdu se tu dá nakoupit všechno potřebné pod "jednou střechou". Taky nakupujeme se seznamem a je to pro nás nutné zlo, ale jíst potřebujeme a je to lepší, než obíhat 15 obchodů - i oblečení už se tu dá koupit. Jezdíme tam tak 1x 14 dní, jinak nakupuju v místě bydliště. A necháváme to pokud možno na večer, víkend radši trávíme na výletech.