Tato myška svým vzezřením připomíná spíše malé pruhované selátko, přesto její vědecké jméno zní myš zebrovaná (Lemniscomys barbarus). Příjemnou podívanou vám připraví ve větší skleněné vitríně, hodně zavětvené, neboť s oblibou sedávají na vyvýšených místech.
Ve své africké domovině (Tanzánie, Keňa, Zaire, Maroko, Súdán) obývá myš zebrovaná i zcela protichůdné biotopy, např. močály, stepi, horské lesy do nadmořské výšky 2100 m. V prostorných vitrínách, klecích či lepených nádržích lze bez problémů chovat pohromadě celé skupiny. V menších pak musíme počet zvířat omezit, jinak dochází k půtkám, které mohou končit i zabitím. Pro úspěšný chov bychom měli prostor co nejvíce rozčlenit (kameny, kůrou, větvemi...), aby si mohli postavit jednotlivá hnízda ze sena. Nejvhodnějším substrátem je písek, ale velmi dobře ho nahradí kočkolit či obyčejné hobliny. Piliny, zvláště jejich ostré části a prašnost, často způsobují záněty očí.
Krmíme je ovocem, zeleninou, zrním (i naklíčeným), ovesnými vločkami, tvrdým pečivem, moučnými červy a rozličným hmyzem (případně kousky masa, tvarohem, vařenými vejci atd.). Nezapomínáme na seno, které v létě nahradíme zeleným lupením (různé traviny, jetel, pampeliška, jitrocel...). Rovněž jsou důležité i větve na okus (také s listím a pupeny).
Protože se myšky dožívají jen 2 až 3 let, jsou schopny rozmnožování velmi brzo a po celý rok. Březost trvá 28 dní, mláďata se rodí poměrně vyspělá v běžném počtu 2 až 5, ale někdy až 12 kusů. Po 14 dnech otevírají oči a ve třech týdnech se osamostatňují. Samičky pohlavně dospívají již v 8 týdnech. Povahově patří tato pruhovaná myš k snadno ochočitelným, přátelským, zvědavým, nekousavým a vysoce komunikativním hlodavcům.

Nataša Velenská
Reklama