Nedávno se mi přihodilo něco, co zásadním způsobem otřáslo mou důvěrou v české bankovnictví. Je to příběh, který by se klidně mohl stát Hertě, ale stal se mně a já se z něj už několik dnů vzpamatovávám.
Přišla jsme si do banky pro novou výběrovou a platební kartu a nesla jsem si ještě nějaké peníze na uložení. Za přepážkou seděla usměvavá slečna, která řekla, že z obou operací provedeme jako první vklad peněz a pak následně mi vydá kartu. Peníze jsme odevzdala, slečna mi je připsala na účet. Pak už mi skoro vydala kartu, ale chtěla ještě vidět mojí občanku, že to je k vydání karty třeba. Občanka ale byla několik dnů propadlá a slečna mi oznámila, že se nedá nic dělat, ale že mi na propadlou občanku nemůže kartu vydat.
To jsem chápala, a tak jsem ji požádala, aby mi laskavě vrátila z mého účtu to, co jsem si tam před pěti minutami vložila, protože potřebuju mít peníze u sebe, když nemám tu kartu. Slečna vyjela papír z počítače a požádala mě o podpis podle podpisového vzoru. Podepsala jsem se, ale slečna mi řekla, že to není úplně podle podpisového vzoru, ať jí dám občanku. Zahloubala se do ní, aby mi po několika vteřinách oznámila, že ji mám propadlou. A že mi nemůže peníze vydat. O novém pokusu o podpis nechtěla ani slyšet. Ať si přijdu, až budu mít novou občanku.
Už mám novou občanku, i kartu, i svoje peníze, ale napadla mě zajímavá věc: Udělání nové občanky stojí nějaké, i když malé peníze, kdybych je v hotovosti neměla, přestože v bance by byly, nemohla bych si udělat novou občanku a už bych se zřejmě nikdy v životě na svůj účet nedostala. Prostě začarovaný kruh. No, není to jak v Kocourkově?