Moje kamarádka Ela má psa. Tedy spíš pejska. Miniaturního rozkošného jezevčíčka, malého, leč výkonného Alberta. Před půl rokem se mu narodily s jednou psí slečnou krásné minidětičky. Štěňata byla tak úžasná, že majitelé Alberta neodolali a nechali si ještě psí holčičku Aničku. Anča je nevycválaná a rozmazlená psí děvka, která je tak roztomilá, že jí všechno prochází. Čůrá doma na koberce, válí se v posteli a kouše boty.
V půlroce začala Anča poprvé hárat a mojí kamarádce všichni říkali, že musí bezpodmínečně jednoho z pejsků dát na dobu hárání pryč, nebo to špatně dopadne. Ale Ela se ani s jedním ze svých miláčků nechtěla rozloučit a pořád odkládala odvoz Alberta ke svým rodičům. Že se ještě nemůže nic stát, že je ještě dost času, že případné zabřeznutí spadá až na příští týden a že Anka před svým rozvášněným otcem pořád uniká.
Za několik dnů jsem měla zoufalý telefonát – volala Ela, že v jejich manželské posteli leží právě v tomto okamžiku svázaný psí párek a vykonává tam incest. Ela byla zoufalá a běžela s Aničkou na veterinu. Z Aničky pan doktor vypudil její budoucí miminka a rovnou provedl sterilizaci. Ele hrozně vynadal, že není možné psa a hárající fenku v jednom bytě uhlídat a že je ženská bláznivá. „To máte, milá zlatá, jako s lidma, chtivý ženský taky žádnej normální chlap neodolá.“

Reklama