Vloni v létě jsem navštívila svoji přítelkyni, která bydlí nedaleko Liverpoolu. Anglická tradice si již od pradávna libuje v chovu a zejména ve šlechtění různých druhů zvířat. Avšak civilizace leckde vyhrává nad prostým rozumem a lidé - ve snaze dopřát svým mazlíčkům co nejlepší podmínky - jim paradoxně velmi ubližují a škodí. Nikdo u lidí nepochybuje, že trpíme tzv. civilizačními problémy. A něco podobného se děje i živočichům v lidské péči, pokud se ta péče přežene.
Téměř v každé rodině, kterou jsme navštívili, chovali nějaké "pet", povětšinou morčata, zakrslé králíčky a činčily. Jejich výběhy a domečky na zahradách byly vybaveny velice komfortně až honosně, se spoustou viktoriánských kudrlinek a ozdobiček. Také jejich jídelníček se ve srovnání s tím přírodním (a v tomto případě i přirozeným) dost podstatně lišil. Za prvé - krmě byla předkládána pečlivě umytá a nakrájená na drobné kousky, či dokonce nastrouhaná. Za druhé – veškeré plody byly zbaveny tvrdých slupek nebo v případě oříšků skořápek. Za třetí - na misce nechyběly nejen netradiční druhy zeleniny a ovoce, ale bohužel ani pamlsky. Mohla bych samozřejmě ve vyjmenovávání některých nešvarů pokračovat, ale raději se budu věnovat jejich důsledkům.
Sladkosti, výhradně měkké krmení a leckdy i exotické druhy poživatin, odporují zásadám zdravé hlodavčí výživy. Přední velké zuby, tzv. hlodáky, totiž rostou po celý život zvířete nehledě na jeho jídelníček a zdravotní stav. Pokud zvíře nemá možnost si je přirozeně obrušovat, např. hlodáním tuhé a tvrdé stravy (nenakrájená mrkev, větvičky, skořápky ořechů, tvrdé pečivo atd.), přerůstají v tzv. "sloní zuby", které musí ubrousit veterinář nebo chovatel, podobně jako si my lidé stříháme nehty. Avšak na rozdíl od našich nehtů, které se v nejhorším případě ulomí, zuby hlodavců narostou natolik, že zvířeti zabrání v přijímání jakékoliv potravy a pití, takže posléze je v dobré víře odsoudíme ke smrti hladem.

Nataša Velenská
Reklama