Můj syn si strašně přál dostat k Vánocům snowboard, napsala nám čtenářka Radana. Protože jsme ale kupovali ještě spoustu dalších věcí, na nákup nového snowboardu nám už nezbyly peníze. Po poradě s manželem jsme se rozhodli koupit prkno v bazaru. Obíhali jsme všechny možné sportovní bazary, ale snowboardy byly buď nesmyslně drahé, nebo příliš dlouhé, nebo jinak nevyhovující. Nakonec jsem objevila ten správný typ v obskurní zastavárně za výhodnou cenu. Snowboard jsme koupili, syna podarovali a po Vánocích jsme vyrazili na hory.
Asi po dvou hodinách na sjezdovce mě najednou zastavil nějaký muž. Ptal se mě, jestli je to můj syn támhle na tom prkně. Potvrdila jsem to a napadlo mě, že syn zřejmě pána předběhl ve frontě na vlek nebo něco podobného a chystala jsem se inkasovat výtku. Jaké však bylo moje překvapení, když pán řekl, že to je totiž jejich snowboard. Nezmohla jsem se ani na slovíčko a pán pokračoval, že jim tenhle snowboard někdo ukradl před rokem z auta a že ho určitě poznává a řekl několik identifikačních znaků, které mě přesvědčily, že mluví pravdu. Co teď?
Výchova a poctivost velely vrátit snowboard původnímu majiteli. Na druhé straně jsem věděla, že jsem si jej oficiálně koupila a mám na něj doma doklad. Nakonec jsem si od onoho pána vzala telefonní číslo a slíbila, že mu příští týden z domova zavolám a dojdeme spolu na policii. Strašně se stydím, ale nikdy jsem mu nezavolala, protože jsem se obávala, že bude chtít snowboard zpátky nebo že prkno zůstane někde na policejní vyšetřovně jako důkazní materiál a já nebudu mít peníze na nové pro syna. Jak jsem se měla zachovat?
Radana

Co byste Radaně doporučili? Měla snowboard vrátit, nebo se na všechno vykašlat? Kde se stala chyba a na čí straně stojí v tomto případě právo? Napište nám svoje názory.
Reklama