V teráriu zařízeném jako pouštní biotop (v přírodě obývá bércoun vyprahlé pustiny a sluncem rozžhavená skaliska Afriky) musí mít po celý den k dispozici krmení. Na jeho jídelníčku v prvé řadě figuruje hmyz (cvrčci, smýkaný hmyz, pakobylky a strašilky, jiní bezobratlí atd.), který můžeme do jisté míry nahradit moučnými červy a krmením pro kočky. Jako doplněk předkládáme i čerstvou, na malé kousky nakrájenou nebo nastrouhanou rostlinnou stravu. Jemný, prosátý říční písek, písek na koupání činčil nebo kočkolit tvoří základní výplň dna nádrže. Pod silnou žárovku umístíme kameny různých velikostí, na nichž se bércoun bude s rozkoší vyhřívat a nebo mezi nimi hledat úkryt. Nepohrdne ani topným kamenem položeným pod světelný zdroj.
Většinu dne tráví bércouni na zemi, kde neustále čile pobíhají a výborně skáčí na svých dlouhých a tenkých nožkách. Také kvůli svým nápadně prodlouženým bércům (část zadních končetin tvořená kostí holenní a lýtkovou) se jim dostalo českého pojmenování. Jsou jedinými hmyzožravými savci s touto specializací - skákáním, účinným prostředkem pro zmatení a únik před nepřítelem. Nejmenším z celého řádu je nejčastěji chovaný bércoun africký (Macroscelides proboscideus), který měří od hlavy k ocasu 10,4 - 11,5 cm, ocas má dlouhý 11,5 - 13 cm a váží zhruba 45 g. Velice rychle se ochočí a držíme-li ho v dlani, často vydává ostře znějící vysoké kvílivé zvuky, ale nekouše. Na závěr bych chtěla jen dodat, že všichni bércouni setrvávají v pevném partnerském svazku po celý život.
Nataša Velenská
Nový komentář
Komentáře
vidím prvně
Ťapina: asi jo, ale vetsina veterinaru se specializuje jen na nejbeznejsi zivrata, tj psy a kocky, i na zelvu jsme musel shanet jineho
Andula: Ale poradil, jenom bys musela vědět, za kým jít.
Tak tohle zvíře vidím poprvé v životě. A bála bych se, že mít ho, nikdo mi neporadí co a jak s ním.
Zajímavé, co všechno se dá doma chovat. O bércounovi jsem věděla, že existuje, ale o možnosti chovu ne.
Tohle zvířátko jsem vůbec neznala, a ještě víc mne překvapila možnost terárijního odchovu.