Slovo bazilišek v nás evokuje zlého malého skřeta patřícího do temných pohádkových sil, prostě další synonymum pro ďáblíka. Ve skutečnosti je bazilišek mírný, vysoce ochočitelný hmyzožravý ještěr s rytířskou přilbou a dračím hřebenem, s kostnatými prsty se silnými velkými drápy a dlouhatánským ocasem. Traduje se o něm, že běhá krátké vzdálenosti pouze po zadních končetinách a dokáže i běhat po vodní hladině, je-li její plocha dostatečně velká a baziliščí sprint dostatečně rychlý. Tyto schopnosti můžeme vidět pouze ve filmech, ale nikoliv v teráriu.
Ubytování baziliškovi vyhovuje ve vyšší nádrži minimálních rozměrů 1 x 0,5 x 0,8 m, kterou zařídíme jako akvaterárium s mělkým bazénkem. Bohatě vyvětvíme nejen ve svislé, ale převážně ve vodorovné rovině, neboť tento ještěr v přírodě s oblibou lehává na větvích stromů nad vodou. Nesmíme zapomenout na světelný a tepelný zdroj, který je umístěn tak, aby se pod ním mohlo zvíře vyhřát v kuželu tepla o 40°C, ale také vyhledat chladnější stanoviště kolem 25°C.
Jako každé tropické zvíře i bazilišek upřednostňuje v teráriu vlhký zápar, proto denně rosíme a omezíme větrání na minimum. Ke zvýšení estetického dojmu, ale i udržení vyšší vlhkosti vzduchu, můžeme terárium osázet rostlinami. Než však tak učiníme, měli bychom nejprve zvířata pár dní pozorovat a pak rostliny umístit pokud možno na nejméně navštěvovaná místa. Stejně ale musíme rostliny čas od času vyměňovat nebo je nechat zregenerovat mimo terárium. Bazilišky lze chovat v párech nebo v malých skupinkách s jedním samcem.
Bazilišci z odchytů ve volné přírodě nejsou vděčnými chovanci, protože jsou velmi plaší a lekaví, při sebemenším pocitu vyrušení skáčí jako smyslu zbavení a bezhlavě do všeho narážejí (tímto způsobem dochází k častým poraněním, hlavně tlamy). Naproti tomu mláďata z odchovů v lidské péči jsou vysoce ochočitelná a kontaktní, nejenže si sama přicházejí pro potravu (cvrčci, sarančata, mouční červi, smýkaný hmyz, myší holátka) podávanou z pinzety, ale také se s potěšením nechají drbat.

Nataša Velenská