Překvapíte-li nečekaně blavora žlutého (Ophisaurus apodus) na svých cestách po jihovýchodní Evropě a střední Asii, bude se snažit za pomoci podivného mrskání a kroucení uprchnout z vašeho dosahu i dohledu. O ladné až elegantně plynulé "chůzi" hadů nemůže být ani řeči, neboť jeho veškeré vnější projevy jsou poznamenány "krunýřem". Nejedná se samozřejmě o typický želví krunýř, nýbrž spíše o kostěný korzet schovaný pod lesklými šupinami, jakési brnění, které nás při doteku překvapí svou pevností.
Po obou stranách těla se táhne výrazná kožní rýha, která blavorovi slouží jako dilatační spára na stavbách, tj. umožňuje mu zvětšování a smršťování objemu těla (například při příjmu potravy nebo březosti samic). Blavor, ač vzhledem připomíná hada, patří k ještěrům. Končetiny mu chybí, jen v okolí kloaky můžeme vidět pozůstatky zadních končetin. Občas se i on uchýlí k autotomii ocasu (odvržení ocasu v případě napadení), který nikdy nedoroste do původní zašpičatělosti. Nesvléká horní část pokožky v cárech jako ještěrky, nýbrž vcelku jako hadi. Sytě hnědé lesklé tělo přechází v olivově zbarvenou hlavu s dobráckým a usměvavým výrazem, který jakoby vyjadřoval neustálé dobré naladění a věčnou pohodu svých nositelů. Samice jsou zbarveny spíše nevýrazně.
Pro jeho chov volíme nízké prostorné terárium (min. rozměry 60 x 50 x 40 cm) s vysokou vrstvou substrátu na tunely a množstvím prolézaček (duté kmeny, cihly, tunely z kamenů či kůry). Pokud chceme terárium zkrášlit rostlinami, doporučuji jejich zavěšení ze stropu či umístění v kapsách na stěnách. Nezapomínáme rovněž na nádržku s vodou, teplotní rozpětí od 25 do 40 °C přes den a dostatek světla. Nedostatek slunečního záření (lze nahradit speciálními lampami obsahujícími UV záření typu A a B) se zanedlouho projeví např. vyblednutím barevné kombinace do monotónní hnědozelené. Snažíme se o co nejpestřejší jídelníček, a proto střídáme krmení slimáky, hlemýždi, červy, velkým hmyzem, pavoukovci, menšími obratlovci, ale i naškrábaným masem (vnitřnostmi) a vařeným vejcem.
Ačkoliv se o blavorovi žlutém traduje, že je v chovu nenáročný, vytrvalý a dobře se tudíž hodící pro začátečníky, rozmnožuje se jen ve výjimečných případech. Proč? O soukromém životě těchto silných beznohých ještěrů v přírodě se mnoho neví, a to přesto, že blavor je aktivní po celý den. Stále pro nás zůstává záhadou například to, co dělají blavoři na podzim, kdy je lze potkat oproti jaru v poměru 100:1. V přírodních podmínkách přezimují v období zhruba od října do dubna v závislosti na počasí a teplotách. Úspěšné zazimování je také jednou z podmínek zdárného odchovu. Krátce po vyzimování se páří. Samice naklade do úkrytu např. pod kamenem 6 -10 bílých kožovitých vajec o velikosti 32 - 46 x15 - 20 mm, která po dobu asi 45 dnů hlídá dnem i nocí. Odchází od nich jen na chvilku, aby si našla něco k snědku. V teráriu vejce samici odebereme a uložíme je do inkubátoru při teplotě 28 °C. Jako líhňařský substrát doporučuji vermikulit, který pro potřeby blavořích vajec zvlhčujeme v poměru na 1 l substrátu 0,075 l vody. Vylíhlá mláďata měří kolem 10 cm a i když jsou věrnou kopií dospělých, přece jen se odlišují zbarvením. Na šedavě bílém podkladě mají tmavé příčné proužky a skvrnky. Teprve ve stáří 3 - 5 let společně s pohlavní zralostí mění také své zbarvení. V lidské péči se mohou dožít až 24 let.
Blavor se zdržuje na obdobných místech jako suchozemské želvy a často v jejich sousedství. Při slunění rád zaujímá pozici volně loženého "kabele". Vzhledem k sestavě svého jídelníčku nemá starosti se sháněním potravy. Upřednostňuje plže a hlemýždě, které chroupá pomocí svých silných čelistí. Jeho lovecká taktika je prostá: ke kořisti se opatrně přiblíží až na vzdálenost několika centimetrů a poté ji seshora uchvátí do otevřené tlamy. Pokud se kořist (menší hlodavec, ještěrka) brání, blavor ji omráčí tak, že se začne rychle otáčet kolem své vlastní osy.

Nataša Velenská