Moje kamarádka má pejska. Je to normální pes Ben, ale moje kamarádka není obyčejná panička. Připadá jí normální, že s nimi pes jí u stolu, asistuje čumákem při výrobě pokrmů a že s nimi sdílí jedno lože.
Když jsme se vloni setkaly po Štědrém dnu, ptala jsem se svojí přítelkyně, jaké byly Vánoce, jak to oslavili, co děti, co manžel? Ona smetla všechny členy rodiny ze stolu mávnutím ruky, jako že je všechno v pořádku, ale pak mi dlouho, předlouho vyprávěla o Beníkovi.
Nejdříve Beníka slavnostně vystrojili. Dostal nový obojek, na něj mašli a rolničku. Byl z rolničky trochu nesvůj, ale pak se mu to prý ohromně líbilo. U štědrovečerní večeře dostal do svého talíře porci kapra a salátu jako všichni ostatní, aby si nepřipadal odstrčený. Když chtěl přidat, což naznačoval tím, že se ostatním pokoušel sežrat jejich večeře přímo z talíře, naložila mu moje kamarádka ještě jednu porci – „no co, vždyť jsou Vánoce, tak to zvíře přece nebude hlady!“ Moje přítelkyně si všimla, že na ni šokovaně zírám, zasmála se trochu rozpačitě a připomenula mi, že snad vím, že podle všech vánočních zvyklostí mají dostat domácí zvířata ochutnat ze štědrovečerní večeře, tak čemu se prý divím.
Pak se rozpovídala o nadílce. Beník dostal jako všichni členové rodiny přesný počet dárků, aby mu nebylo líto, že děti mají dárečků víc. Beníkovy dárky byly zabalené stejně jako ostatní dárky a moje kamarádka byla nešťastná, že si je Beník nechtěl rozbalovat - jenom ty, co z nich voněly klobásky. Balíčky s klobáskami a dobrotami si rozbalil sám a rovnou sežral část jejich obsahu. Dovolili mu to – byly to přece jeho dárky, se kterými si může hospodařit, jak uzná za vhodné.
Celé slavné psí Vánoce skončily na veterině, kde se Beník dlouho vzpamatovával z rolničkového šoku, trávil a zvracel majonézu a smaženou rybu a buřtíky a moje přítelkyně dostávala od veterináře strašnou sodovku, že mohla psa zabít. Než jsem se stačila nadechnout a říct jí, že názor veterináře plně sdílím, pravila, že to byl ale pitomec, protože by pejskovi nic nedopřál. Prý pes neumí počítat, jestli má míň nebo víc dárků! Prý by mu bylo jedno, kdybychom mu nedovolili sežrat tolik, kolik sám chtěl! Tak mu to pěkně vytmavila a řekla mu naplno, co si o něm myslí. Beníka si odnesla domů a druhý den mu bylo dobře, no bodejť, manžel se večer taky přejedl a bylo mu zle, to je přece normální, ne?
Když jsme se rozloučily, přemýšlela jsem, jestli už má Beník založené konto a zda si moje kamarádka dovolila nechat k němu podpisové právo. Nebo by to Beníkovi vadilo, že si nemůže hospodařit se svým účtem sám, vždyť to jsou jeho peníze…
TÉMATA:
DŮM A BYT