Na náš článek o tom, že žena by neměla vyrážet na předvánoční nákupy potravin sama, ale s oporou v podobě manželových silných paží, zareagovala čtenářka Radana z Plzně. Její příběh je prý ze života:
Pokud opravdu neunesete nákup sama, vezměte si manžela s sebou na nákup, ale v žádném případě jej do hypermarketu nepouštějte samotného! Budiž vám výstrahou můj zážitek z loňského 23. prosince. Tehdy jsem měla poslední dny v práci takový šrumec, že jsem si nestačila ani pořádně nakoupit na svátky. Jediným dnem, kdy se dalo ještě něco stihnout, pak byl onen zmíněný 23. prosinec. Jenže já ještě neměla vytřeno, vyluxováno, vygruntovanou koupelnu, zabalené dárky, ani postavený stromek.Tak jsem manžela vybavila papírkem se seznamem toho, co je potřeba nakoupit, a vyslala ho do hypermarketu. Je fakt, že můj muž (stejně jako většina chlapů, co znám) nákupní střediska nesnáší a po několika minutách v rozlehlém prostoru zaplněném lidmi, zbožím, olbřímími vozíky a klimatizovaným pseudovzduchem dostává záchvaty blížící se hysterii mírně střihnuté agorafobií. Leč je to oddaný manžel a táta od rodiny, proto se svého úkolu hrdinsky chopil, nastartoval škodku a vyrazil za město.
Vrátil se asi za čtyři hodiny, kdy už jsem drahnou chvíli bojovala s myšlenkou, že začnu obvolávat policii a záchranku, jestli neměl nehodu. Neměl. Ale podle jeho zbědovaného výrazu jsem usoudila, že se mu muselo stát něco mnohem mnohem strašnějšího. Ten člověk obtížený nesčetnými igelitkami, který stál na našem prahu, vůbec nevypadal jako můj manžel. Vyhaslý pohled, bledé propadlé tváře, natržený rukáv u bundy a třesoucí se ruce. To byl obrázek, který nikdy nezapomenu. „Tady to máš, brambory ani majonézu neměli, šampaňské jsem v té ratejně nenašel, poslední plato vajíček mi ukradla z vozejku nějaká baba. Až do zítřka na mě nikdo nemluvte, potřebuju si odpočinout,“ prohlásil muž a zavřel se do ložnice. Vybalila jsem nákup a zjistila, že můj manžel skutečně nedonesl skoro žádnou z ingrediencí životně nutných k přípravě štědrovečerního menu, zato projevil obrovskou představivost, když místo pomerančů koupil ančovičky, místo rybího filé kalamáry a místo rýže kus-kus. Kromě toho jsem v jedné z tašek objevila sadu plastikových misek do mikrovlnky (podotýkám, že žádnou nemáme), balík plenkových kalhotek (syn chodí do druhé třídy), kolekci 4 CD s country hudbou (manžel ji nesnáší) a dva kartony marlborek (oba jsme nekuřáci). Na dně tašky pak ležel asi půlmetrový účet z pokladny, nad jehož výslednou cifrou se mi udělalo mdlo. Pochopila jsem, že nesmím svého muže již nikdy takto nesmyslně přetěžovat, a smířila se s představou, že na Štědrý večer budeme mít místo ryby a bramborového salátu kalamáry s hranolkama.
Proto varuji všechny ženy: „Jestli chcete mít klidné Vánoce, nepouštějte manžela samotného do hypermarketu!“

Radana
TÉMATA:
DŮM A BYT