Pták s velkou paletou barev, menších rozměrů, chytrý, milý, učenlivý, společenský, nikoliv však příliš hlučný, snadno chovatelný, ochotně se rozmnožující, vhodný jak do malých bytových klecí, tak do velkých zahradních voliér - tak by se dal několika slovy charakterizovat nejčastěji chovaný papoušek andulka vlnkovaná. Něžné domácké oslovení získala andulka zkomolením svého latinského jména Melopsittacus undulatus. Andulka je ideálním ptákem pro chov všemožných nároků a způsobů. Nejenže poskytne radost jako zcela krotký kamarád, ale zároveň uspokojí i ty nejnáročnější šlechtitele s touhou po vlastní barevné varietě.
Na začátku si vymezíme pro lepší přehled tři kategorie: do první spadá andulka jako milý a "mluvící" společník (hlavně ve městech), druhá kategorie by se dala označit jako "hejnový chov" neboli přirozený chov nepřirozených barev a do třetí pak spadá chov výstavních andulek. Obtížnost chovu a jeho časová i odborná náročnost je dána právě těmito kategoriemi.
Nejméně náročná je jedna "mluvící" andulka. Protože se pro tento účel nejvíce hodí mládě (samec) těsně před nebo po vylétnutí z hnízda, voláme nákup přímo od chovatele. Zkušený chovatel by měl již v tomto věku rozpoznat pohlaví budoucího "mluvky". Zpočátku ještě musíme mládě uměle krmit kašičkou ze směsi strouhaných vařených vajec, mleté syrové mrkve a strouhanky teplé 37 °C, napájíme odstředěným mlékem nebo vlažným čajem. Nejdůležitější je vytvořit co nejtěsnější vzájemný vztah, který s sebou nese naprostý pocit bezpečí a důvěry. Při samotném učení se řídíme těmito zásadami: naprostá krotkost, ptáka držíme na prstě, lépe napodobuje hlas ženy a dítěte, stálé opakování krátkých a jednoduchých slov, hojné pochvaly a trpělivost.
Hejnový chov je nejvhodnější pro začínající chovatele. Začínáme nejlépe s dvěmi páry andulek. Při nákupu, ať již u soukromého chovatele nebo z obchodu, si vybíráme jedince bez zjevných vad, s jasným pohledem, neznečištěným okolím kloaky, upraveným, lesklým peřím a vesele poskakujícího. Pokud budeme andulky celoročně chovat v bytě, máme dvě možnosti - klec nebo vnitřní voliéru. Jako bidýlka do obou typů jsou nejvhodnější čerstvé větvičky, protože ptákům nezpůsobí otlaky nohou. Přitom je opeřenci rádi okusují, a tím si jak zlepšují trávení (kůra), tak samovolně provádějí kosmetickou úpravu zobáku. A za třetí jsou větvičky vhodné i z hygienického hlediska, neboť se nemusí čistit, nýbrž je jednoduše vyměníme za nové. Budky mohou být v ubikaci celoročně, ale přístupné pouze v období rozmnožování. Proso je nejpodstatnější složkou krmení po všechna roční období, a to v celé škále druhů, barev, sypané do misek i v kláscích. Další složku denní dávky tvoří lesknice a oves. Všechna tato semena by měly mít andulky v suchém stavu k dispozici po celý den. Ale občas je můžeme podat i máčená nebo naklíčená, klíčením se stávají stravitelnější a obohacenější o vitaminy skupiny B a E. Jejich nevýhodou je, že se poměrně brzy v teple kazí. Pokud předkládáme pro zpestření i pšenici, tak pouze v naklíčenou (suchá = tvrdá). Olejnatá semena doporučujeme jen v případě, že mají ptáci dostatek pohybu. Ovoce, zejména pak bobuloviny, je pro andulky zdravé, zrovna tak jako zelenina, např. mrkev. Krmení doplňujeme minerálními a vitamínovými přípravky a pískem (rozmělňování potravy v žaludku). Pro zimu je vhodná směs proso a loupaný oves v poměru 4:1, jakákoliv zelenina a ovoce. V létě krmíme vším, co kde roste (salát, špenát, ředkvičková nať, vojtěška, jetel, ptačinec, žabinec, rdesno, klásky jitrocele, trávy -jílky, srhy atd., celou smetánkou i s kořenem...).

Nataša Velenská
Reklama