Chovatelům zvířat a pěstitelům rostlin komplikuje trochu život zákon o CITES (zákon 16/97 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů). Podrobnosti k zákonu stanoví vyhláška č. 82/97. Pod touto zkratkou se skrývá = Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Samotné CITES mají tři přílohy: v první jsou uvedeny kriticky ohrožené druhy, kterým hrozí v přírodě vyhynutí, druhá obsahuje druhy, které by mohly být mezinárodním obchodem ohroženy a třetí zahrnuje druhy, které jsou mezinárodním obchodem ohroženy jen v určitých zemích. Tento zákon by neměl být noční můrou chovatelů, nýbrž pašeráků, pytláků a dalších, kteří ve zvířatech vidí jen dobře fungující a výnosný byznys.
Jaké povinnosti však z tohoto zákona vyplývají pro chovatele? Pokud vámi chovaný živočich spadá do kategorie I. nebo II. musí vlastnit originální registrační list, na kterém je uveden druh (české i latinské jméno), věk v momentě přihlášení či pokud znáte datum narození, pohlaví, zvláštní znaky a původ. Např. tedy jakákoliv suchozemská želva spadá nejméně do CITES II. Toto opatření se nevztahuje jen na želvy nově zakoupené nebo odchované, ale i na vaše miláčky, které jste si třeba přivezli před 30 lety z Bulharska či Jugoslávie ze svatební cesty nebo dovolené. Dnes nelze bez porušení zákona, respektive mnoha zákonů si jen tak dovézt želvu chycenou v přírodě. Svou vlastní "občanku" musí mít prostě všechny suchozemské želvy bez ohledu, jak dlouho je již chováte.
Některá zvířata, byť patří do CITES, přesto nemusí "občanku" vlastnit. Jak se to stalo a která to jsou? Díky široké chovatelské základně a snadné množitelnosti těchto druhů nehrozí nebezpečí jejich dovozu z volné přírody. Z těchto důvodů jim u nás v republice byla udělena výjimka z povinné registrace. Seznamy těchto výjimek jsou průběžně aktualizovány, což znamená, že některá zvířata mohou vypadnout a jiná zase přibudou. Výjimku zatím mají např. chameleon jemenský, hroznýš královský, krajta tygrovitá a další plazi, ale i ptáci. Akvaristé mají to štěstí, že běžně chované sladkovodní ryby nejsou CITESové a mořská akvaristika je u nás sama spíše výjimkou. Ale nejen živá zvířata podléhají registraci.
Ve větičce "podrobnosti k zákonu stanoví vyhláška" je ovšem ukryta další podstatná věc. Lidé, kteří nechovají žádné zvíře, si mnou spokojeně ruce, zákon se jich netýká. Ale je tomu opravdu tak? Není. Pakliže vlastní jakoukoliv věc, na které je použito jakékoliv části těla ze zvířete podléhajícího evidenci CITES, mají smůlu a musí dotyčnou věc přihlásit. Stačí jedno orlí pero na čelence, šperk z kosti či rohu, krokodýlí kabelka atd. a jejich vlastník musí mít na každou jednotlivou věc registrační kartu. Jak získáte registrační kartu? Zajděte na příslušný okresní úřad nebo magistrát a tam vám řeknou co a jak. Pokud jste již tak neučinili, je lépe si svého miláčka přihlásit, neboť jinak se vystavujete riziku vysoké pokuty a v horším případě zabavení zvířete. Rovněž tak při koupi či prodeji CITESového živočicha byste měli do 14 dnů nahlásit na vašem registračním místě změnu majitele, v případě úhynu vrátit registrační kartu.

Nataša Velenská
TÉMATA:
DŮM A BYT