Pravým miláčkem chlupáčkem se vším, co k němu patří, je činčila, tedy správně činčila vlnatá. Je půvabná a vypadá jak z obrázků Walta Disneye - má velké, kulaté, černé oči a dlouhé vousy. Nejkrásnější je na činčile její kožíšek, který ovšem zavinil téměř vyhubení činčil v přírodě. Její chloupky jsou totiž tak jemné, že se uvádí, že na jeden čtvereční centimetr kůže může mít až 20 000 chloupků. Své srsti věnují činčily v přírodě velkou péči, koupou se v suchém písku, a tím si srst čistí – to bychom měli svojí činčile také umožnit. Barva kožichu je proměnlivá, od šedavé přes hnědošedou až po bílou s tmavými znaky. Dalším poznávacím znamením činčil je ocas, který slouží jako podpora při sedu a při delších skocích jako kormidlo.
Protože je činčila skalní a noční zvíře, je velká naděje, že při domácím chovu si bude vyhledávat výšky a všelijaké průrvy a svou činnost bude vyvíjet hlavně v hodinách okolo rozbřesku a při setmění. Ve dne většinou spí. Když je vzhůru, je hravá a přítulná, doba jejího bdění se pravděpodobně bude shodovat s vaším volným časem, kdy si s činčilou můžete pohrát večer po večeři. Činčily jsou velmi nenáročné a prakticky nevyžadují pozornost, když jim ji projevíte, budou velmi vděčné. K dalším dobrým vlastnostem činčil patří jejich stoprocentní čistotnost, finančně nenáročné stravování, to, že jsou zcela tiché a nezapáchají. Jejich srst je tak hustá, že v ní nežijí paraziti, a proto mnoho alergiků, kteří žádné chlupáčky nesnesou, není alergických právě na činčily.
Jaká má chov činčil úskalí: Činčily nechodí na zavolání, pokyny tohoto rázu se prostě nenaučí, a když vám prchnou, je velmi těžké je chytit. Chycení uprchlíka je však ve vašem zájmu, neboť činčily jsou neodolatelně přitahovány zcela nevhodnými objekty ve vašem bytě – vyhrabou vám zaručeně všechny květináče a okoušou knihy, kabely od televize, počítače a dalších spotřebičů a všechno, co se ohlodat dá. Kromě toho, že nechcete, aby vám činčila všechno zničila, měli byste ji chránit před útěkem z klece i z hlediska její vlastní bezpečnosti, znám činčilu jménem Happy, která utekla z domečku a zřejmě z radosti nad náhle nabytou svobodou skočila do zapnuté otevřené elektrické trouby. Happy vyletěl jak střela a nejenže strašlivě smrděl ještě další měsíc spáleninou, ale měl zcela new look, protože se mu na kožichu skvěly nové vodorovné pruhy – stopy rozpálených elektrických spirál.