Je tady podzim, chladná rána, nedostatek slunečního svitu a zeleně, příroda se chystá na přežití nevlídného zimního času. Suchozemské želvy na zahradách i v domácnostech jsou malátnější, podřimují v koutě, už jim tak nechutná jako dříve. A tak vyvstává otázka, zda jim poskytnout zimní spánek, či nikoliv.
Okrunýřovaných živočichů z tropů se zimování netýká. Zimní odpočinek je samozřejmě pro želvy důležitý, nikoli však životně nutný. Rozhodně je lepší želvy vůbec nezimovat, než zimovat ve špatných podmínkách. Totéž platí i pro mláďata a želvy ve špatném zdravotním stavu. Zatímco želvy chované ve venkovním výběhu se na zimování připravují samy, těm v domácím prostředí musíme pomoci my.
Za prvé je úplně přestaneme krmit, avšak misku s vodou musí mít stále k dispozici. Po dvou až třítýdenní „hladovce" je ještě zhruba na hodinku položíme do vlažné vody (mělká plochá nádoba, ve vaně vody jen při dně, aby se neutopily). Želvy totiž musí být před zimováním důkladně vyprázdněny a ve vodě se ještě často vykálí. Po uschnutí je uložíme např. do bedýnky vystlané vyšší vrstvou mírně vlhkého substrátu (hrabanka, novinový papír, plátěné a bavlněné textilie apod.), tak aby se mohly celé zahrabat. Samotné zimování probíhá při teplotě kolem 5 °C, občasný výkyv k nule nebo naopak k 15 °C neznamená přímé ohrožení na životě. Průvan škodí. K zimování se nejlépe hodí sklep ve zděných domech, který si udržuje po celou dobu konstantní teplotu i v silných mrazech nebo oteplení bez výrazného kolísání a přirozenou vlhkost. Příliš sucho nebo mokro způsobují želvám dýchací a jiné potíže. Rovněž je vhodným místem nevytápěná chodba či komora, zimní zahrada, chata nebo dokonce chladnička (ovšem zde jsou potřebné úpravy!).
Želvy průběžně kontrolujeme, sledujeme teplotu i vlhkost a pakliže máme pochybnosti, raději zimování ukončíme. Doba zimování může být značně odlišná, od 1 do 7 měsíců podle druhu želvy a podmínek. Například želvy ze zahrady ukládáme k zimnímu odpočinku v říjnu a probouzíme v dubnu až květnu podle počasí. Při správném zimování by měl být váhový úbytek takřka nulový, maximálně 10%.

Nataša Velenská