Je to zvláštní úkaz, který příroda vymyslela pravděpodobně proto, aby zvedla sebevědomí mužům a trošku pohladila jejich ješitné ego. Jak jinak si vysvětlit, že v přítomnosti švábů, škvorů, pavouků, hadů a dalších potvor ženy skáčou na židli, zatímco muži dělají, jako že se NIC neděje?
Já osobně mám děsnou hrůzu z pavouků (zcela bez rozdílu velikosti a druhu). Objeví-li se nějaká taková osminohá nestvůra v našem bytě, strašlivě ječím a volám na manžela, aby TO rychle zabil. (Vím, že je to ošklivé přát si něčí smrt, ale v případě ohrožení života mi to nikdo nemůže mít za zlé…) Manžel přichází a nejdříve mi poskytne přednášku o tom, že každý živočich má právo na existenci a co bych tomu řekla, kdyby mě někdo chtěl odstranit z planety jen proto, že se mě štítí. Pak tedy slevím a kážu strašné zvíře alespoň vyhnat. Pavouk však během projevu obvykle využije situace (kdoví, nejsou-li s mým mužem takhle smluveni) a prchne. Pokud se náhodou zapomene a zaposlouchá se, je vzápětí lapen a bez milosti vykázán na balkon. Vím, že se zase brzy vrátí, ale co nadělám – manžel jej odmítá svrhnout dolů, aby si nepolámal nožky.
Další členové živočišné říše mne naštěstí nechávají klidnou. Ale mám kamarádku, která by se v životě nedotkla užovky ani jiného hada, protože jsou prý hnusně studení a slizcí. Nic nedá na (pravdivé) tvrzení svého okolí, že tahle zvířátka jsou přece teplá a suchá. Prostě jsou pro ni „fuj“, takže to vypadá, že její syn a manžel asi prohrají domácí spor o to, zda se pořídí terárium a budou se chovat exotičtí hadi. Viděla jsem i dívky šílící z přítomnosti myši v místnosti (i když je dost podezírám, že to bylo spíš divadýlko pro přítomné pány a nenápadný pokyn k „záchraně“ a utěšování ubohých vylekaných slečen). Někteří lidé se strašlivě bojí ptáků (možná se moc dívají na Hitchcoka) nebo dokonce motýlů. Jedna moje známá kdysi prodělala strašlivý šok, když na zahraniční dovolené absolvovala výlet do přírodního parku ve vnitrozemí, kde největší atrakcí bylo údolí hemžící se tisíci motýlů všech barev a velikostí. Nádhera, řekli byste. Ona však padá do mdlob hrůzou už ve chvíli, kdy se k ní přiblíží bělásek… Nekecám, viděla jsem to na vlastní oči.
Bát se můžete i větších zvířat, ale to už je tak nějak pochopitelné. Moje spolužačka kdysi prchala do domu, kde se okamžitě zamkla, jakmile viděla na chodníku volně pobíhajícího psa. Asi si dovedu představit hrůzu člověka, který potká divoké prase nebo medvěda, i když to asi není zrovna častý jev. Česká republika je ve srovnání s tropickými nebo subtropickými kraji vlastně děsně bezpečná země. Když si představíte, že by se tu potulovali jedovatí pavouci a štíři, v rybníku by číhali krokodýli, piraně a žraloci, v lese by na vás vybafnul hladový tygr nebo lev…
Reklama