Milá redakce,
se zájmem jsem si přečetla váš článek o cestování se psem. Je to pro mě momentálně dost aktuální téma, protože máme s přítelem dvouletého kokršpaněla Andyho a začátkem července jsme s ním vyrazili na dovolenou po Čechách. A na této cestě se nám přihodila i následující příhoda, které se teď už jen smějeme, ale v té chvíli nám do smíchu moc nebylo.
Rozhodli jsem se, že trochu projedeme Jižní Čechy a budeme spát postupně na několika místech. Jeli jsme „na blint“ a vždycky se nám nakonec podařilo najít penzion, kde nás ubytovali i s Andym. V jednom takovém jsme právě sídlili, když jsme se rozhodli zajet si do nedalekého lesa na výlet.

Nasedli jsme do auta a po ujetí asi pěti kilometrů jsme našli pěkné místo na parkování. Za chvíli už jsme brouzdali lesem a dýchali čerstvý vzduch. Psali jste, že si máme dát na cestách pozor, aby se pejsek v neznámém prostředí nezaběhl. I já jsem měla z něčeho takového strach. Ale nakonec jsem neodolala jeho smutnému pohledu a na chvíli ho pustila z vodítka, ať se proběhne. Andy okamžitě zmizel v roští a když se za chvilku vrátil, už to nebyl ten načesaný elegantní výstavní pejsek, ale rozčepýřená chlupatá koule plná podivných chuchvalců. A co bylo nejhorší – smrděl jak sto tchořů! Můj přítel prohlásil, že se pes určitě vyválel v nějaké mršině a že je to všechno stejně moje vina, protože jsem ho neměla pouštět z vodítka. Nechtěla jsem se hádat, protože hlavním problémem bylo, jak dostaneme toho smraďocha někam, kde ho umyjeme. Přítel nejdřív rezolutně prohlásil, že do jeho nového nablýskaného vozu (na kterém mu velmi záleží) pes ani nepáchne, ale nakonec jsem ho ukecala, protože se mi nechtělo vláčet se nazpátek se psem pěšky. Museli jsme mít ale všechna okýnka dokořán…


Cestou jsme řešili, jak propašujeme psa do koupelny v penzionu, protože představa, že ho v jeho současném stavu spatří pan domácí, byla dost děsná. Nakonec jsme vymysleli plán, že můj přítel hoteliéra zabaví mapou a otázkami po nejbližším koupání v okolí a já zatím nenápadně proklouznu na schodiště. Když za námi zaklaply dveře pokoje, cítila jsem velkou úlevu. Honem jsem Andyho šoupla do vany a nalila na něj asi půlku svého šampónu. Za chvíli na pokoj dorazil i můj přítel a hrozně se smál, že potkal na chodbě paní majitelovou a ta se rozčilovala, že už jim zase nějak smrdí žumpa, a to ji před týdnem vyvezli…
Jana

Reklama