Celou noc psice dýchala tím pověstným psím dechem, jak se učí nastávající lidské matky před porodem, chvěla se a kňučela a já, vzpomínajíc na svůj vlastní porod a na tu smutnou osamělou noc, jsem ji oddaně držela za packu a hovořila k ní mile a vlídně, jak bych to tenkrát sama ocenila. Manžel se odstěhoval do obýváku a myslel si svoje – ať si myslí, on to na vlastní kůži nezažil! Kalné ráno po poslední noci mě zastihlo na psychických lopatkách – už NEMŮŽU. Zrušila jsem všechny pracovní schůzky pro ten den a šla jsem se konečně vyspat. Za chvíli mě probudilo fenčino šmejdění, dýchání a hledání čehosi, co mi nebylo jasné – odskočila jsem si k telefonu, a když jsem se vrátila, byla psí máma v posteli, na místě, které hledala pro vrh, a vedle ní leželo štěňátko, maličkaté, rozkošné psí miminko!Tak ono už je to tady!
Během dvou hodin se narodilo ještě pět dalších štěňat – máma se o ně sama vzorně postarala, jen dvě jsme jí museli pomoct vytáhnout. Všichni, kdo mě strašili hrůznými příhodami, bídně lhali. Psí porod je krásným zážitkem, sledovaly ho i naše děti a všichni jsme byli dojetím bez sebe. Kdo jste v psím očekávání, nebojte se, nemáte čeho, a těšte se – máte na co!
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Ťapina: to je podobne jako u lidi
Kdybych držela svou čubinu v době porodu za packu, tak bych asi špatně skončila. Většina fenek chce v tuhle chvíli absolutní klid a samotu. Ta naše to dávala najevo tím, že na nás už od večera (rodila ráno) vrčela, ačkoliv to nikdy předtím ani potom neudělala.