Nejdříve ze všeho bych chtěla ještě jednou moc a moc poděkovat všem, kteří reagovali na můj článek ať kladně, nebo záporně. Jsem vděčná za každou radu, nápad nebo podporu. Taky bych samozřejmě chtěla poděkovat Ženě-in a celé její redakci, že mi umožnili se pustit do hubnutí prostřednictvím jejich magazínu a hlavně Johance, která mi navrhla psát o tom články a vlastně všechno spískala. Tímto tedy ještě jednou všem děkuji.
V dnešním článku se můžete podívat na mé fotky. Jsou sice hrozné, ale prostě takhle vypadám, další důvod proč jsem začala hubnout. Upletla jsem si na sebe vlastně bič, který mě donutí se sebou něco dělat, protože bych nerada třeba za rok na otázku O kolik jsi zhubla? odpovídala například 2 kila. Chtěla bych všem dokázat, že zhubnout se dá i bez vydávání jakékoliv větší částky peněz za koktejly, prášky a další podobné hubnoucí preparáty. K dispozici mám jen počítač, schody a plno volného prostoru venku. Možná časem začnu chodit plavat apod. Nejvíc se ovšem těším na léto, mám v plánu pěší túry, plavání a kolo atd.
Článek a všechny reakce na něj jsem si vytiskla, měla jsem v plánu je přimagnetovat na ledničku, ale ani ve snu jsem netušila, že toho bude tolik. Přiznám se bez mučení, že při čtení vašich odpovědí jsem upustila nejednu slzičku, ale byla to slza štěstí a dojetí, byla jsem prostě z toho všeho na měkko.
Začala jsem očišťovacím dnem, který mám v plánu dělat každý týden. Na počítači jsem si udělala tabulky, do kterých si budu zapisovat, co a kde jsem v kolik hodin snědla. Piji jen vodu nebo čaje, nesladím už několik let, takže čaj bez cukru mi problémy dělat nebude. Jsem členkou STOB klubu a tudíž mám jejich brožůrky o hubnutí, kalorické tabulky apod. Měla jsem v plánu se přihlásit do jejich tříměsíčního kurzu hubnutí, ale finanční situace mi to znemožnila. Ať jsem byla u jakéhokoliv lékaře, řekl mi: zhubnout:Také řekl jak, ale žádný z nich na mě zřejmě neměl tak dobrý vliv (nedohlíží na mě) jako Žena-in a její čtenářky a čtenáři.
Je mi opravdu jasné, že pokud se nechci připravit o již tak chatrné zdraví nebo dokonce o život, nemůžu zhubnout těch 40 kilo najednou, bude to chtít čas a hlavně pevnou vůli a odhodlání vydržet. Váhu nemám a možná je to dobře, aspoň se nebudu stále kontrolovat. Jestli zhubnu, tak si za odměnu koupím elektronickou. Ale, abych měla aspoň představu o tom, jak pokračuji, změřila jsem se metrem, jsou to hrůzná čísla. Ovšem když už jsem se do toho hubnutí pustila, tak vám je napíšu, ať to máte se vším všudy: pas: 115 cm, boky: 124 cm a prsa: 120 cm. No po pravdě řečeno, co si budeme nalhávat, jsem takový větší soudek sádla.
Moje teorie je taková: Jíst 5 – 6 x denně, malé porce na malém talířku, ráno ovoce, večer zelenina, vše si zapisovat, s pohybem začít pozvolna a pak pořád přidávat a přidávat, všeho s mírou, poslední jídlo v 17.00 (ve 14.00 se mi zdá moc brzo, chodím spát později), prostě výdej musí být větší než příjem, pokud možno nehřešit a hlavně navštěvovat pravidelně Ženu-in, ať budu v depresi, nebo v dobré náladě.
Já do sauny chodit nemůžu kvůli vysokému tlaku, solárko (jako kosmetička pomlčím), pejska bych sice moc chtěla, ale nemůžu, jsme v podnájmu.
Speciálně pro Irku: Milá Irko je zajímavé, že právě takovéhle reakce mě dokážou vyprovokovat k ještě většímu nasazení a motivaci (tím ovšem nechci říci, abyste mi takové věci psali). A taky jsem ti chtěla říct, že nefňukám a už nečekám na nic. A v žádném případě si nemyslím, že by mě někdo z čtenářek, co zareagovaly na můj článek, litoval. Spíš naopak. Ani jsem neměla v plánu, aby mi někdo psal, jak mě lituje apod. Hanba mi není, chtěla jsem se jen podělit o své rozhodnutí, dojmy a pocity se Ženami–in. Pokud se ti můj článek nelíbil, tak tě nikdo nenutí číst ten další. Slovo deprese zapomenout nemůžu, protože jimi trpím pořád, a není to jen kvůli mé tloušťce. Mě teď zrovna baví hubnout a tak to dělám. V žádném případě jsem nenapsala, že budu jíst to, co mě baví, ale v podstatě je to i pravda, protože já mám ráda ovoce i zeleninu, taky mám ráda sóju a nízkotučné výrobky, jestli ti to vadí, tak máš prostě smůlu. Mého miláčka v žádném případě litovat nemusíš, má mě rád takovou jaká jsem, a podporuje mě, ať dělám cokoliv.
Je to s podivem, teda aspoň u mě, ale opravdu jsem přestala večeřet ze dne na den. Ani bych nevěřila, že to dokážu. Je to asi taky tím, že jsem vás nechtěla zklamat a taky vás šidit. Diet jsem vyzkoušela opravdu mnoho, ale všechny měly stejný účinek: jo-jo efekt. Však je to na mě taky vidět. Jsem odhodlaná vydržet, žádnou speciální dietu nedržím, jen jím méně a častěji. Začala jsem více pít, ovšem jenom vodu, a taky jsem si koupila vitamíny. Ale dělá mi problémy vypít 2 až 3 litry denně. Nevytáhne se mi tím žaludek? Bez těch večeří se ráno cítím nějak lehce, ale musím přiznat, že jsem občas trochu víc unavená a ospalá, no možná to souvisí také s mou cukrovkou. To nejkaloričtější jídlo, které za den jím se snažím sníst dopoledne, odpoledne už jím jenom zeleninku a když mě opravdu chytne mlsná, tak si dám jablko.
Ale jinak jsem tak nějak v pohodě, cítím se lépe a prvně v životě si opravdu věřím, že dokážu zhubnout. Takže všem hubnulkám držím palečky a s chutí do toho.

Věrka