Snad nejchutnějším vánočním pokrmem je poctivě vybouchaná, akorát vykynutá, trpělivě upletená a dobře upečená vánočka. Zkrátka vánočka, jakou dokázaly naše babičky, dost možná ještě maminky, ale už méně často my pracující třicátnice, co se kamarádíme s roboty a pleteme nanejvýš ze tří (čest mladým výjimkám!). Byla by však velká škoda, kdyby měla ona nadýchaná lahodná pochoutka pomalu hynout na důsledky civilizace - vždyť tu s námi zatím vydržela už od 14. století a možná ještě déle!
Ano, až tam sahá její historie. V prastarých receptářích bychom ji však pod tímto názvem hledali marně. - Podle jednotlivých regionů bývaly nazývány "štědrovkami", "caltami", "houskami", "pleténkami"... Největší vánočka, která kdy u nás byla upečena, vešla dokonce do dějin rekordů. Vážila čtyři metráky a padlo na ni dvěstě kil mouky a čtyři kilogramy kvasnic, stejné množství hrozinek, pětatřicet kilogramů cukru a třista vajec. Mnohem menší, leč neméně zajímavé, pekl koncem minulého století v Praze, Dlouhé třídě, pekař Marčan. Do každé dvacáté zapekl stříbrnou zlatku, takže jeho zákazníci byli současně účastníky jedinečné vánoční loterie.
Příbuznými vánoček pak jsou "vrkoče" známé především z východočeských regionů. Jejich základ tvoří věncovité pletence z vánočkového těsta spojované hůlkami zdobenými sušeným ovocem, jablky malých odrůd a dalšími pamlsky.
TÉMATA:
ZDRAVÍ