Podle většiny slovanských etnologů začíná zimní zvykoslovný cyklus již listopadem. Specifické rituály mezi Dušičkami i Štědrým dnem se váží zejména ke svátku Ondřeje, Barbory, Mikuláše, Lucie, Tomáše. V těchto dnech prý lze mj. předpokládat aktivitu zlých démonů a jejich újmových magických sil. Naši předkové proti nim tedy kuli obranné pikle. Po staveních rozvěšovali pugéty česneku, cibule, na dveře malovali svěcenou křídou kříže, případně kolem celých usedlostí kruhy, protože čarodějnice byly potvory mazané a dokázaly k lidem proniknout i klíčovou dírkou či skulinkou pod prahem. Nejčastěji prý na svátek Lucie...
Den, kdy oslavuje Lucie svátek (13. 12.), byl před zavedením gregoriánského kalendáře považován za nejkratší v roce s vrcholem nebezpečí újmové magie a zlí démoni měli pré. Původní Lucie pocházela ze Syrakůz a stihl ji úděl martýrky. Ač křesťanka, okouzlila svými kukadly pohana jako hrom. Pořád chtěl. Ona ne. Nakonec se naštvala, kukadla si sama vyloupla a neodbytnému ctiteli je poslala na stříbrné míse. Zato přímo od Panny Marie dostala kukadla ještě krásnější... V rozporu s tím ovšem například Slováci tradují, že Lucka byla stará bosorka, jíž chtěli upálit, nicméně nechtěla hořet. Pro jistotu tedy vůči ní i dnes ještě někde používají ochranu - se vším všudy, tj. též s česnekem, cibulí, svěcenou křídou, zaříkáváním.
O Lucii se tvrdilo, že "upíjí" noci. Pokud bychom na podobná pořekadla věřili, musely by být noci ze 13. na 14. prosince již vypité, neboť Lucek o jejich svátku létají celé houfy. Ve Skandinávii mají dokonce kol lbí věnce s rozžatými svícemi a jsou krásné, zatímco u nás příšerné, zaprášené moukou, ba vyhrožující - když nebudou děti hodné, odvedou je pryč kamsi do nebytových prostor. Největší paseku ale prý vždy nadělaly u přadlen. Mlátily je přes ruce, probíraly se přadénky, všechno pomotaly. Dneska jsou už na to pomotání příšery jiné...
TÉMATA:
ZDRAVÍ