Znám pár kulturistů, z vlastní zkušenosti neznám typy posiloven, kde jsou zrcadla a chlap zvedá činku vedle ženský, která si chce jenom zpevnit zadek a nepotřebuje, aby ji očumoval, nebo chtěl být očumován, nějakej zpocenej pán. Alespoň já, vtělen do ženy, bych o to tedy moc nestál.
To, že jsou tam zrcadla a chlapi tohle dělají, vím, protože když plavu v bazénu, tak nade mnou se klene prosklená terasa posilovny pro obé pohlaví ve společném čase. Dost dobře to nechápu.
Jo, byl jsem taky šestnáctiletej „kulturista“. Tahal jsem těžký činky z betonu a železa. Naše doupě nebylo ale pro ženy. Naše doupě bylo pro kluky, co chtěj mít sílu a o svaly nám moc nešlo. Je v tom zajímavej paradox, svaly a síla spolu totiž moc nesouvisí.
Určitě spousta vás žen posilujících, zná ty chlápky, co jsou hodně zpocení při deseti opakováních obouručnýho bicepsu s váhou 15 kilogramů na každou ruku. Jsou to potom asi na nějakou dobu kluci k zulíbání, ale osobně jsem to nikdy nechápal. Proč ti chlapi jsou tak obdivováni? Vždyť za tím je spousta nemužnosti. Takovej chlap totiž chodí pomaleji než je zdrávo. Proč? Aby nevydal moc energie a rostly mu ty svaly! Je to hrozná sranda. Ale schválně, holky, pozorujte nějakýho kulturistu. O co, že půjde ve stylu nosiče melounů. Dále a především. Stále a pořád se prohlíží v zrcadle. Proč? Nevím, pouze se dohaduji. Možná aby viděl, jestli rostou. A pravidelně papá jako miminko. Aby rostly. Svaly.
Budeme mít profesionální armádu. Když já byl ještě neprofesionálním záklaďákem u bareťáků v Chrudimi, viděl jsem, jak tihle kluci jsou naprosto nepoužitelní. Při dálkovém běhu v plné polní po pěti stech metrech padali vysílením do bláta, na hrazdě neudělali ani deset shybů a s velkým rachotem padali, jako pytle brambor, děsně zpocení k zemi. Třicet kliků byl obrovskej problém. Ale večer, dvakrát za týden, šli na sebe koukat do zrcadla. Proč? Teď už to vím. Dodává to prý sebevědomí, ženy na to letí a naprosto je to unáší…

Jarda