Tisíce obětí povodní trpí depresemi. Mezi lidmi stále se potýkajícími s katastrofou materiální mají stejně důležité místo utěšitelé lidských duší. Leč i jejich metody "odklízení následků" jsou občas odlišné. Psycholog Boguslav Kornacki - před časem pomáhající postiženým záplavami v Polsku například soudí, že v mnohých případech jde spíše než o depresi o logickou fyziologickou reakci. "Kdo je podle vás normálnější," ptá se. "Ten, kdo na pohřbu pláče, či ten, kdo na něm tančí s párkem v rohlíku?" Ať již však jde o klasickou depresi či nikoliv, vyslovil v této souvislosti dr. Kornacki i následující "kacířské myšlenky":
- Nepřeceňujme charitu! - Sounáležitost, ať už materiální nebo duchovní, je potřebná. Postiženému však musí okolí vnutit pocit alespoň částečné soběstačnosti. Pocit totální závislosti na okolí a povinné vděčnosti může naopak vést k ještě závažnějším psychopatogenním stavům.
- Neutěšujme postižené planými slovy typu "Podívej, jiní jsou na tom ještě hůře..." "Musíš se vzchopit..!" "Nebuď smutný, zoufalstvím nic nenaděláš..." Všechno to jsou prý nesmysly. Většinu postižených v tu chvíli údajně nezajímá, jak jsou na tom ostatní, ale jak jsou na tom oni. Vzchopit se pod tak velkou psychickou zátěží na pokyn hned tak někdo nedokáže, nanejvýš ho přinutíme vydat poslední psychické síly na manifestaci "hrdinství" a přetvářku, aby došlo ke krizi ještě větší.
Možná, že na slovech polského psychologa něco je. O pobídkách typu "nebuď smutný", když se člověk utápí ve svém trápení už kdysi MUDr. Radkin Honzák tvrdil, že jsou stejným nesmyslem, jako říkat nemocnému se zápalem průdušek, aby přestal kašlat.
Reklama