Mentální anorexie i bulimie patří mezi specifické poruchy přijímání potravin, i když jejich léčba spadá více než do ranku dietologa na psychiatrii. Mentální anorektičky dokáží občas předvést skutečné kousky, když například ve stavu, kdy by každý jiný člověk umíral hlady a vyčerpáním, metají jeden kotoul za druhým a sérii kliků prostřídávají sérií dřepů s výskokem (samozřejmě, aby zhubly).
Vím, nepatří se o tom žertovat, stejně jako se nepatří žertovat o žádné nemoci, která může skončit tragicky. K úsměvu mě ale přivedla devatenáctiletá Francouzka Simone Claudelová. - Onemocněla mentální anorexií. Už vážila 33 kilo (!) a pořád si připadala tak nějak "oplácaná". Její frustrace vyústila v rozhodnutí spáchat sebevraždu. Vyšla na nejbližší železniční trať, lehla si na koleje a čekala na příjezd smrtícího rychlíku. Všech jeho dvanáct vagónů tažených elektrickou lokomotivou však nad Simoniným tělem projelo, aniž by se jí cokoliv stalo! Místo napříč totiž ležela podél, což expres při jejich mírách ani nezaregistroval. Tak prý vstala, oprášila si džíny a po dvou letech hladování zapadla do nejbližší cukrárny. Dortíky jí zřejmě v důsledku předchozího pobytu na čerstvém vzduchu tak zachutnaly, že si chodila pořád pro nové, až pro ni musela přijet záchranka.
Když ji v nemocnici jakž takž postavili na nohy, vzala to úprkem do... oné cukrárny! Trávila tam několik hodin denně, pak tam dokonce začala pracovat v místní kuchyni, přičemž prý teď váží přes šestaosmdesát a během směny dokáže zkonzumovat až dvacet zákusků, které zapíjí presem s mlékem. A po dlouhé době se prý cítí jako normální člověk.
TÉMATA:
ZDRAVÍ