Milé spoluinternetící Ženy-in, před časem mne v jedné drbárně inspirovala debata o tom, zda je divné (vhodné nebo nevhodné) či normální jít sama bez doprovodu do kina. Slova „do kina“ můžeme klidně nahradit „do restaurace, na procházku, na plovárnu, na výstavu…“
Můj názor je jednoznačný – nevidím na tom nic divného. A co by taky mělo být? V době, kdy jsem pobývala v zahraničí a nikdo z tehdejších známých neměl čas, když jsem měla chuť jít do kina, tak jsem prostě šla sama. Kdybych měla sedět mezi čtyřmi stěnami nebo dělat něco jiného, co by mne v ten moment netěšilo, asi bych se zbláznila. Také ráda chodím do muzeí a galerií, lítání po obchodech mne nebere, a tak jsem si sama zašla např. za Monou Lisou nebo si prošla nově otevřené expozice Louvru. Přece nebudu čekat, až se mým známým zachce jít na tu či onu výstavu (pokud vůbec).
A ani v Praze si nepřipadám divně, když si mám sama např. zajít na oběd. Mně nestačí rohlík a jogurt. Zkoušela jsem to týden a naprosto mi to nevyhovovalo. A protože nikdo další se mnou na teplé obědy chodit nechce, tak si debužíruju sama. A jsem v pohodě. A také si nemyslím, že i ostatní, kteří tam v daný moment obědvají a jsou sami, jsou na tom nějak špatně nebo něčím vybočují.
Na závěr přidám malou historku z chmelu. Jednou při čekání na další valník jsme si dali pauzu. Lehli jsme si do brázdy, povídali si a já si začala pískat. Netrvalo dlouho a jeden kluk se ozval. Ať si prý nepískám. Nechápala jsem proč a logiku jeho odpovědi jsem též nepochopila: Protože holky si nemají co pískat! A tak si pískám dodnes a ráda.
Tím vším jsem chtěla říct, že nechte lidi myslet, co si myslet chtějí a vy si udělejte radost v okamžiku, který vyhovuje vám.
Hodně zdaru!