
Alespoň tomu nasvědčují výsledky výzkumu provedeného na bristolské universitě ve Velké Británii. Studie si vzala na paškál zdraví dvou tisícovek žen v důchodovém věku, které odpovídaly na otázky týkající se jejich životního stylu, pohybových aktivit a podobně. K ohromnému údivů výzkumníků se ukázalo, že těžší domácí práce i přes svoji zjevnou fyzickou náročnost ani zdaleka nefungují tak, jako třeba o poznání snadnější chůze nebo lehké cvičení. „Předpokládali jsme, že domácí práce budou mít menší vliv na zdraví než cvičení, ale že to bude vliv de facto nulový, to jsme nečekali,“ říká vedoucí projektu doktorka Debbie Lawlor.
O tom, proč tomu tak je, výzkumníci dosud pouze spekulují – jako jeden z možných důvodů uvádějí fakt, že tělesné cvičení je kombinací fyzických a duševních pozitivních podnětů, zatímco od domácích prací se nic takového čekat nedá. Více se zřejmě ale bude vědět až tak za deset let, protože vedoucí projektu hodlá podle informací uveřejněných v odborném magazínu věnovaném epidemiologii a veřejnému zdraví s výzkumem i nadále pokračovat.
Proto dohlédněte na svoje rodiče nebo prarodiče, seberte jim z rukou smetáky a hadry a místo toho je vezměte na procházku. Zdraví je přece jen cennější než naleštěný byt…
Nový komentář
Komentáře
No jo, ale mě právě víc baví to uklízení, než cvičení? Při cvičení jsem často otrávená.
Marta:
Ale zase tak moc to nepřekvapí, mne uklízení nebaví, cvičení ano. Asi to s tou pohodou na duši bude pravda.
No,holky,máte toho opravdu moc,hlavně s malýma dětma.Já jen píšu,že mi samostatný pohyb dělá dobře.Uklízet se holt musí.To beru jako to nutné zlo,ale v životě to tak holt je.Jednou jsi nahoře a pak dole.Takže práce,nutný úklid a radost.Děti už mám velké,proto mě zas tak nepotřebují a já se mohu věnovat tomu co mě baví.Konečně.Ale to není jediný koníček.Taky si ráda na sebe něco ušiju,ráda maluju a tvořím různé věci,hlavně často koukám na Týnku...
MUFÍ aerobik mě vůbec nejede,protože se nerada podřizuju jejich nacvičeným sestavám a vůbec,ten pach v tělocvičnách...
a běháním si myslím ničím klouby...
No,holky,máte toho opravdu moc,hlavně s malýma dětma.Já jen píšu,že mi samostatný pohyb dělá dobře.Uklízet se holt musí.To beru jako to nutné zlo,ale v životě to tak holt je.Jednou jsi nahoře a pak dole.Takže práce,nutný úklid a radost.Děti už mám velké,proto mě zas tak nepotřebují a já se mohu věnovat tomu co mě baví.Konečně.Ale to není jediný koníček.Taky si ráda na sebe něco ušiju,ráda maluju a tvořím různé věci,hlavně často koukám na Týnku...
MUFÍ aerobik mě vůbec nejede,protože se nerada podřizuju jejich nacvičeným sestavám a vůbec,ten pach v tělocvičnách...
a běháním si myslím ničím klouby...
danae: Pole mě živí, to máš pravdu (brambory, fazole, řepa i všechna zelenina nám vystačí vždycky až do příští sklizně, pro nás i pro zvířata), ale taky opravujeme barák a mezi tím si ještě chodím odpočinout do práce
. Ale abych to s tou prací zase tak nepřeháněla, tak na projížďku na kole si taky jednou za čas chvíli najdu, ale to běhání nebo aerobic fakt nemusím.
Taky já jsem si myslela že s mojí psicí budu chodit, sem tam popoběhnu a nebude to vypadat blbě
než kdybych někde pobíhala sama. Jenže ta naše beruška je spíš pes čuchací. No a tak to vypadá tak, že jdeme chvíli svižně, chvíli popoběhneme a po několika metrech to ona vzdá kvůli nějakýmu pachu
a já pak musím jen stát a čekat na ni. Takže u mě to se sportováním s pejskem nevyšlo.
Mám park pod oknama. Ale běhat bych se styděla. Začala jsem s procházkama se psem. Budu se snažit dělat procházky čím dál rychlejší a delší. Slibuji !!!Jenže teď mě zdržuje sbírání kaštanů s mojí dcerou.
Kremzi...tak to taky znám...rozhýbat se je opravdu těžké a bolí to.Já se rozhodla zhubnout před pěti lety.To byl děs.Nestačilo jen omezit jídlo,aby přísun kalorií byl menší než výdej.Na nějaké ty nízkokalorické blivajzy jsem kašlala.Klidně jsem si dala řízek,ale malý,abych alespoň dušičku netrápila chutěmi,však víš jak to myslím.A rozhodla jsem se hýbat.Začátek byl hrozný,pak jsem to zlomila a nakonec je to pro mě jako droga....no nevím,mnohým to připadá jako hloupé plky,ale já shodila 18 kg a držím si váhu.Přeju všem kteří si myslí,že mají nadváhu,aby našli svůj styl hubnutí....je to individuální.Někdo rád posilovny,někdo si sám cvičí a někdo běhá kolem paneláku...
Od zítřka neuklízím a nevykonávám žádné domácí práce
Dám se na kolo
a článek dám přečíst manžílkovi
Mufí jéé já nepostřehla,že máš ještě pole...asi tě to živí....tak to fakt nemáš čas na povyražení...
Mufí...mám taky barák,zahradu a těch oken...22.Ale to si nedám vzít.Je to takové moje (až intimní)povyražení.Když mám umývat okna,tak na to musím mít náladu.V žádném případě to nedělám když mám depku.To vážně raději vyrazím ven a vím,že až se vrátím tak mi bude fajn a možná se do těch oken pustím.Ale když je myju s depkou,tak bych je nejraději rozbila.... a ten můj slovník...ach,hanba...
Cvičení a sport je fakt prima, třeba se prohánět lesem v zimě na běžkách, potom večer ještě zajít na bazén, pohodička... Ale v létě je to horší. Makám kolem baráku a na zahradě a na poli od vidím do nevidím, po večerech ještě nutné domácí práce a když si jenom představím, že bych ještě šla do posilovny nebo běhat někam do parku, tak na to už mi opravdu nezbývá síla ani chuť.
A jen tak mimochodem, moje babička dělala celý život na poli a nějaké sportování jí vůbec nechybělo, nebo na něj spíš nezbyl čas. No a ve zdraví a v pohodě se dožila 90 let.
Kéž bych někdy dospěla do stavu jako Danae. Už jsem to tolikrát slyšela o tom hormonu štěstí, že tomu fakt věřím. Jen mě se furt nějak při tom pohybu ne a nevyplavuje. Možná že pro mé tělo je fakt dřina ho trochu rozhýbat!
Blues...tak to asi bereš jako nutné zlo...to cvičení.Když je pěkně tak vezmu kolo a jedu si krajinou a pozoruji jak kvetou stromy,co má kdo na zahrádce hezkého a co dělají lidi na svých zahrádkách,nejraději pozoruji jak se baví,grilují s přáteli a pak ráda čichám ten čistý vzduch,když projíždím lesem,zajedu na přehradu,hodím si pár temp a je mi fajn.Pak to vezmu zpátky a pustím to šusem z kopce a miluju,když mi vítr muchlá vlasy.Když přijedu domů nemám ani hlad a nic mě nerozhodí.Je to otázka hoďky a půl.Je fakt,že pohyb produkuje hormon štěstí.Už bez toho nemůžu být.Když jsem nucená být třeba týden bez pohybu tak se jsem fakt nemocná.Mám to vyzkoušené.Všechno mě bolí a zažívání se mi hroutí,což připomíná infarkt.Když hnu zadkem je mi fajn.Možná by to chtělo kámošku,která by ti pomohla...
Tělesné cvičení že je kombinací fyzických a duševních *pozitivních* podnětů?
Doufám, že aspoň výdej kalorií je stejný, jinak by byl svět obzvlášť nespravedlivý. Jakoby nestačilo, že je pravdivý výrok "všechny příjemné činnosti jsou buďto nezákonné, nemorální, nebo se po nich tloustne"
Mě tedy spolehlivě zkazí náladu obojí - cvičení i domácí práce. Obojí dělat musím a obojí je k naštvání a nepříjemné.