Psychologové nás v televizi i novinách upozorňují, že to nejhorší teprve přijde. Že teď, kdy je ještě reálné nebezpečí nebo je někde možno už začít s likvidací škod, jsou lidé ve stavu, kterému psychologové říkají kognitivní přežitití. Lidé v sobě zmobilizují všechny rezervy a jako by bez emocí a hysterie dělají, co je třeba. Po skončení bezprostředního ohrožení se pak ale tyto zasuté emoce musí zpracovávat, člověk se prostě musí naučit žít dál se všemi ztrátami, které jej postihly, se ztrátou majetku či domova.
Že je toto zpracovávání někdy obtížné a trvá dlouho, vidíme dnes zřetelně na televizních záběrech z oblastí Moravy, které byly zaplaveny před 5 lety – lidé tam dnes pláčou před obrazovkami se zpravodajstvím z Mělnicka a tvrdí, že se jim to všechno vrátilo, všechna hrůza, kterou tehdy prožívali.
Zeptali jsme se psycholožky Líby Máchové, co udělat pro to, aby člověk překonal ty první dny co nejlépe:
Ačkoli je to těžké, lidé by měli v sobě zkusit zmobilizovat všechny psychické síly a pokusit se vnímat pozitivní součásti celé tragédie. Pozitivní je zcela jistě to, že jsme naživu, všechno se dá nahradit, postavíte si nový dům, koupíte si novou ledničku, vyfotíte nové fotografie – nenahraditelný je jenom lidský život.
Pozitivní je určitě to, že v obdobích krize se utužují leckdy špatně fungující rodinné a partnerské vztahy, které jsou daleko důležitější než majetek – pokud budete mít někoho, o koho se můžete opřít, a ten někdo bude mít jako oporu zase vás, budování nového domova bude lehčí.
Pozitivní je určitě i to, že poznáte nové přátele, lidi, které jste před týdnem vůbec neznali a kteří jsou dnes ochotni dát vám přátelství, postel, čas a pocit, že nejste sami. Tenhle pocit solidarity, kterou lidé k sobě pociťují, je velmi cenný a lidé by si jej měli v sobě uržet co nejdéle.
Připravila
TÉMATA:
ZDRAVÍ