Zpočátku, když jsme byli malí, se stával otec terčem našeho, byť dobrosrdečného posměchu a nevyčerpatelným zdrojem komických historek. Je až s podivem, že jsme všechny tatínkovy cesty a cestičky nekonečnými bludišti lesů, měst a jiných končin ve zdraví přežili a nakonec se ještě ke všemu skutečně dostali k cíli, i když v některých případech až s několikahodinovým zpožděním.
Jenže s přibývajícími roky se začala tato vlastnost projevovat i u mě, a co hůře stále sílí. Chce-li mě můj muž uvést ve společnosti v obzvláště dobrém světle, jen mě nechá ukázat směr, kterým se nachází nějaká pamětihodnost. Vždy je to na opačnou stranu. Jenže, již jsem několikrát zkusila osud obelstít a pustila se na opačnou stranu, než jsem původně plánovala - a zase špatně. Z bludného kruhu "orientačního nesmyslu" není tudíž úniku.
Jednou jsme se synem byli na koncertě, a protože končil brzy a ještě byl s pohoštěním, dohodli jsme se, že se domů vrátíme pěšky. Po dvou hodinách, kdy jsme prakticky už měli být příjemně zachrutí v peřinách, jsme se konečně ocitli na místě, které jsem už bezpečně poznávala. Na synovu otázku, zda se nachází v našem směru, jsem byla nucena přiznat, že se od domova poněkud vzdalujeme…
Ale největší a zatím nepřekonaný příběh jsem zažila na konci branného týdne na gymnáziu. Ráno nás vyvezli autobusem do lesů, rozdělili do tříčlenných mužstev či ženstev a se slepou mapou, buzolou a trochou jídla a vody nás poslali bloudit do brdských lesů. Když jsme v pozdním odpoledni lovily kdesi na silnici autostop a dojely do školy, kde se již rozhodovalo o změně naší známky z chování, neboť se všichni domnívali, že jsme se ulily, vypadali jsme asi tak zbídačeně, že nám nejen odpustili, ale dokonce dali na vysvědčení výbornou!
TÉMATA:
ZDRAVÍ
Nový komentář
Komentáře
Simba: To já někdy taky, a musím si točit mapu podle toho, kam jedeme.
Dickie: Taky si pletu levou a pravou, rukou ukážu správně, ale zahlásím špatně
Manžel je z této vlastnosti nadšený, hlavně když se mne ptá pří jízdě autem "Teď kudy?". Jinak tak špatný orientační smysl nemám.
Já se dokážu ztratit v lese od momentu, kdy má víc než šest stromů. A navíc si ještě pletu pravou a levou ruku, takže ani navigovat mě není nic jednoduchýho ...
V lese to ještě jde, ale já se neztratím v lese, alebrž v jakékoli budově...a to je hrůza - když zajdu u známých na záchod, netrefím zpátky do pokoje
