Jeden takový mužský pohled na věc doputoval tento týden do naší redakční pošty, když se náš čtenář Mirek pozastavil nad úterní Hertinou příhodou s manželem a těstem. S jeho dovolením publikujeme obsah zmíněného e-mailu a věříme, že se rozpoutá zajímavá diskuse.
Většina žen má představy + zkušenosti, že muž umí pouze jíst a v kuchyni umí používat pouze příbor (v horším případě lžíci). Nemohu si pomoct (a rozhodně nechci zobecňovat), že tomu začíná být jinak. Mé poslední přítelkyně zpravidla zvládaly a) polotovary + něco rychle usmažit, b) asi pět jednoduchých schemat přípravy jídla pro dítě. Bez problémů (a nejen u svých přítelkyň) zažívám nechápání na věcmi:
- mouky je víc druhů?
- palačinky jde udělat jen tak (bez polotovarové směsi)?
- do bramborového salátu (a obecně) krájíš zeleninu podle chuti a nekupuješ hotově připravenou směs?
- máš doma šťouchadlo na brambory a péro na sníh? to přece vyhynulo… (mám i elektrický ruční šlehač, jenže něco mi jde klasikou líp)
- cukroví nenosí maminka, nebo se nekupuje?
- jsi ochoten (uznávám, že ne každý den) strávit čas přípravou jídla víc než 10 - 20 minut?
- pustíš se do něčeho, co jsi nikdy před tím nedělal, nejedl?
- vymíchat těsto je práce pro chlapa, co chodí do posilovny
- proboha, k čemu je doma víc druhů koření, než klasika?
- vařit na ohni venku?! proč!!!
- ty ochutnáváš (např. naložené maso) jídla dřív než jsou hotová???
Jinak je mi 31, živím se programováním, pokud vařím jen pro sebe, často skončím u chleba s něčím, ale jde to (od číny po vanilkové rohlíčky). U žen obecně si přestávám být jist. Svou přítelkyni mám rád a zpravidla mi od ní chutná, ale informace ve vašem článku beru za hodně zavádějící a vzhledem ke svým známým si nemyslím, že píšu pouze za sebe. Mimochodem počátky mého kulinářství jsou spojeny s maminkou 20%, vlastní pokusy 30%, kamarád řezník+kuchař a ostatní (včetně Inda na kolejích) 50%.
Mirek
TÉMATA:
ZDRAVÍ
Nový komentář
Komentáře
Simba: to druhý už tu bylo
Ťapina: Ještě, že jsi to v druhé části příspěvku upřesnila, normálně jsem zůstala ze začátku zírat
..
Bez péra ani ránu, to bylo první, co jsem si do vlastní domácnosti pořídila. Myšleno teda péro na šlehání
Mirku
. Zatímco já uměla na začátku chození s mým 
jen vajíčka na několik způsobů a špagety, on bravurně zvládal všechna jídla. A v prvních letech manželství taky vařil podstatně častěji než já. Ale stále se zlepšuji 
Možná se budu ptát hodně hloupě. U receptu na domácí marcipán mi není jasné, co je "růžová voda"???
Prosím, prosím o vysvětlení!! Jinak recepty vypadají opravdu skvěle!!! 
Juliana: posli to do redakce mailem, at se to dostane do receptu zena-in. Tak to bude mozne i pozdeji snaze dohledat...
to vysokoškolačka: Jak je vidět inteligence nemá se vzděláním co dělat. Nikdo Tě nenutí to číst, ani na to reagovat a ponižování a urážení ostatních patří mezi primitivní metody, jak na sebe upozornit.
No vidíš, Mirku, dokud jsem žila s přítelem, tak jsem skoro nevařila. Byla jsem z domova zvyklá ne lehčí stravu a maso jsme zrovna každý den neměli, kdežto přítel by denně bez masa nepřežil. Na moje kuchařské činy (nedopadaly špatně) reagoval vlídně, leč bylo vidět, že by dal přednost něčemu jinému. To mě stačilo, a tak vařil celé 4 roky on.
, čtu všechno, co se jí týká a všechny recepty jsem si vymyslela sama (většinou je to ještě zdravější varianta nějakého, třeba i obvyklého pokrmu). Asi by to nechutnalo každému, ale mám výhodu, že si vařím jen pro sebe a tak, jak mi to vyhovuje. Navíc mě to i moc baví.
)cukroví je moje specialita, elektrickým pomocníkům se nevyhýbám, pokud mi usnadňují práci a saláty, nejen bramborové, no 
Teď si vařím sama a moc mě to baví. Jsem už skoro expert na zdravou výživu
Ještě k těm moukám-samozřejmě je rozlišuju, pečení vánočního (tradičního, nejen "zdravého"
vysokoškolačka: tys nám to nandala už se stydím a běžím...
Silveig: No, víš, oni ty "éčka" nejsou dobrý ani pro dospělýho, proto třeba polotovary vůbec nejíme. Nedávno v Regeneraci byl přehled všech těch éček a dneska, když jdu nakupovat, mám ho v kapse a porovnávám, jak moc je to škodlivý. No, můžu říct, že většina škodlivejch je... bohužel. Takže dám raději na vlastnoručně připravené jídlo, ve kterém vím, co jsem do něj dala, žejo?
:-)
to Juliana: Taky miluju sladké. Obejdu se bez čokolády a sušenek, ale takový domácí koláč, nebo knedlíky s boruvkama
. To se prostě nedá odolat. Některé dobroty dělám dle mého miláčka dokonce lépe než jeho maminka 
. Což mě neskonale těší. 
to Pepina: dcera si umí vybrat
to Juliana: Taky miluju sladké. Obejdu se bez čokolády a sušenek, ale takový domácí koláč, nebo knedlíky s boruvkama
. To se prostě nedá odolat. Některé dobroty dělám dle mého miláčka dokonce lépe než jeho maminka 
. Což mě neskonale těší. 
Smajlinka: no s dětmi se naučíš vařit, protože to jinak nejde. Oni nemůžou ty polotovaty kvůli všem možným sajrajtům, takže začneš se zeleninkou, pak k tomu brambůrky, masíčko "domácí" obídky a plác ho a umíš vařit
. Alespoň tak to fungovalo u nás doma...ale pořád jsem ve vývinu 
Kremzina: no ja teda nevim, ale myslim, ze nouze nauci dalibora housti, takze i holka ktera nebyla ve vareni "honena" se nakonec varit nauci ...booze, dyt to vareni prece neni zadna veda...
...par grifu clovek odkouka doma, na neco prijde sam, neco se semele nahodou...ja taky doma nevarila a kdyz to bylo potreba tak jsem proste zacala a bylo to...manzelovi to chutna, me taky..tak kde je problem 
...este ze muj manzel je sikula
a neboji se zadne prace, "muzske ani zenske" 
jo a este k Mirkovi...libi se mi, jak se obouva do zenskych, ze neumi varit a pritom kdyz jsem potrebovala vymenit vypinac, tak jsem na to shanela chlapa dva mesice a nakonec jsem si to udelala sama...teda vymenu toho vypinace
Tak to já sice teoretické znalosti mám, řekla bych, dosti značné, ale v praxi se s kuchyní moc nekamarádím a vaření mě zoufale nebaví.
Zato manžel postrádá teoretickou výbavu z oblasti klasické české kuchyně, ani ty druhy mouky a jejich účel nerozlišuje moc dobře. Ovšem když se pustí do vaření, dokáže s pomocí litinové pánve "wok" a neuvěřitelných kombinací jemných koření a bylinek stvořit cosi úžasného! Není to mastné, připálené ani po tom nelétají plameny z pusy, ale je to lahodné a voňavé MŇAM.
Ovšem, vaří jen tehdy, když má náladu a chuť. Každodenní potřebu stravy řešíme bagetkami a polotovary, jako asi většina zaměstnaných párů..
Souhlasím s Mirkem, taky mě překvapuje kolik mladých holek na vaření kašle. Myslím, že je to hodně výchovou. Mě je 38 a vařím dle nálady, někdy se mi prostě chce experimentovat a někdy jsou oblígátní špagety s něčím. Naštěstí nemusím vařit denně, moje rodina si pochutná i na chlebu s něčím. Ale o tom to není. Jde o to, že vyznat se trochu v přípravě jídla patří mezi součást běžných znalostí pro život. A platí to jak pro muže tak pro ženy. Myslím, že hodně záleží, jak jsme do toho byli v mládi hozeni. V prváku na kolejích jsem taky nechápala, proč ti čtvrťáci něco klohní, když v menze je jídlo za 2.60. Ale ono se to opravdu za ty 3 roky přejí. Líbí se mi má neteř, která cca od 15 let odmíta chodit do školní jídelny. Švagrová prohlásila, že je to tedy její problém a musí si něco uvařit po příchodu ze školy sama. Neteř je docela fanda do zdravé vyživy a za ty 3 roky se z ní stala velice zdatná experimentátorka salátů a tětovin na 100x jinak. A to je ono, člověk nemusí v kuchyni trávit X hodin, aby se CHUTNĚ najedl. Stejně tak znám studentíka, který měří přes 2m a porce v menze pro něj byly prostě malé, naučil se sám si připravit jídlo dle momentální chuti a obsahu skromné peněženky. Myslím, že ti dva se v životě neztratí a přitom se baví a žijí stejně jako jejich vrstevníci. Líto je mi rozmazlených panenek, které maminka k ničemu nepustí a ony pak najednou neví co s vlastní domácnosti. Ještě horší je, když zůstanou u maminky bydle i po svatbě. Pak jim maminka skáče kolem zadku celý život.
To my jsme s přítelem velcí gurmání, navíc přítel má dvě dospívající děti, takže já MUSÍM umět vařit, pokud nechci, aby umřeli hlady.
Jinak ale přítel umí vařit taky a moc dobře. Je mi 25 let, jsme spolu čtyři roky a od začátku vztahu mi nějak to vaření šlo samo od sebe. Nikdo mě nic neučil, jen pár základních věcí z domu (jíška, nudle apod.), jinak vařím podle kuchařek a podle své intuice. Mám to možná po babičce, byla vynikající kuchařka.
Když jsme neměli ještě troubu, pekla jsem asi osm druhů cukroví před Vánoci v remosce. Dneska sice troubu mám, ale přecejen na to pečení v remosce vzpomínám s nostalgií...
Ale mám kamarádku, která zásadně nevaří vůbec, o víkendu chodí s manželem k rodičům na obědy a přes týden si dají chleba k večeři a každý si jde v zaměstnání na oběd. Maminka jí prý říká, že se vařit naučí, až bude mít děti... Jojo, tohle znám od své maminky, tomuhle bych nikdy nepodlehla, s dětma se vařit moc nedá, natož se to učit!
co se týká palačinek v prášku tak celkem nechápu smysl, když je to jenom mlíko mouka a vajíčko...takže my jíme jenom ty pravý ..... héééééč
me naopak mamina do kuchyne hnala, ale ja jsem o to moc nestala,ale asi mam nejake nadani po ni(je skvela kucharka)
takze kdyz mam neco uvarit tak to docela zvladam,a kdyz se to nepovede, svet se prece nezbori ne
tak preju vsem hodne kucharskeho zdaru
