Ku krášlení sebe sama můž´ ženička použíti netoliko smetany, žloutkův či tvarohu dobrého, ale též odvary bylinné, jak dále popsáno jest. Vodu dobře pleti opatrující můž´ sobě takto připraviti. Lžičku máty peprné sklénkou vroucí vody přelíti a po půlhodince přes pláténko přecediti. S odvarem tímto sobě tváře ku zjemnění a kráse omývati může. K vyčištění tváří i čela od pupínkův i sloty všeliké nedobré tam vypučené vložme scezenou mátu do klůcku lněného plátýnka a přikládejme k bolavým místům. Stejně poslouží též odvar z rozmarýnu a mateřídoušky zrobený. Též lázně bylinné očistné můž´ sobě žínka při sobotě připraviti. Hle lázeň očistná. Po jedné lžičce máty peprné, kopřivy a z borovice jehličí spařme žejdlíkem vroucí vody, po chvilce přeceďme přes plátěný klůcek a takto temný odvar do lázně použijme. Lázeň očistnou, sklidňující a k dobrému spaní určenou takto připraviti můžeme. Po špetce máty peprné, rozmarýnu, tymiánu a šalvěje spařme žejdlíkem vroucí vody a po chvilce odstátí přes klůcek sceďme a odvar do lázně použijme. Takto připravený odvar usnouti lehce napomůže, pokožka jest po takovéto lázni co samet hebká a voňavá.
Vlasy tmavé krásně budou se lesknouti, přepláchnuvše je po umytí mýdlem jemným odvarem z deseti hrstí sušené kopřivy namočené do velké konve studené vody, v níž pomalu k varu zahřívati se budou, a po vzkypění ihned odstavené. Po chvilce malé rychle sceďme přes pláténko a odvar použijme. Vlasy světlé a zlaté krásného lesku nadobudou, až je po umytí přepláchneme odvarem z heřmánku, jak shora již popsáno bylo. Odvar ze šlupek cibule zhotovený jak již shora popsáno vlasům krásného měděného lesku dává. Stříbrných vlasů prvních ženuška-li sobě objeví, pak můž´ jich s vlasů tmavých odvarem s šlupek ořechových dotmava omýti. Stejně posloužiti může též s hojnosti kopřiv temný odvar zrobený. Vlasů plavých a barvy slámové takto odvarem heřmánkovým silným též ošetřiti můžeme, an odvar takový stříbrných vlasů do zlata obarviti může.
Kůže jemné sametové po celičkém těle lze dobře dosíci, když při koupeli sobotní vezmeme věchet z dobré ovesné slámy zrobený a tělo celičké i tváře, čela i krku dobře věchtem tím vydrbáme, až sčervená a páliti počne. Tu se nelekejme, neb toliko kůže vrchní jest sedřena a s ní i nečistota všeliká, kteráž s týhodne tamo se usadí, pot, prach i páry kuchyňské, taktéž všeliká slota nedobrá, pupínky bílé i černé, jež pleti jemné nepříliš posloužiti mohou. Tu vezmeme hrnek vody ledové a celičkého těla i obličeje věchtem odřeného vodou tou polijme, prv však z lázně horké vystoupiti musíme. Střídání vody vřelé a studené pro pleť pravým pokladem jest. Z lázně vystoupivše, tělo celičké sladkou smetánkou potřeme, nohou na šlapadlech a rukou však dobrým sádlem škvařeným hojně promastíme, by kůže na nich nepukala. Když na nohách, zvláště-li bosy choditi musíme, střevíců tak šetříce, kůže dokrvava rozpukaná bývá, tu do putynky vody horké dvé hrsti soli vhoďme, v té vodě slané nohou dobře vymáchavše, pak nožem tupým tvrdé kůže shrnouti musíme a sádlem dobrým škvařeným nohou promastiti třeba, punčoch teplých starých obléci a nechati jich buď v témdni či po noc celičkou, až kůže na nohách zvláční a pukati více nebude. Tu pak snadno do střevíců svátečních můžeme se již obouti, aniž bolest ostrá nohy svazovati dále bude.
By ženička buď po koupeli sobotní neb o nedělích, svátcích neb i v témdni voňavá co kytička byla, můž´ do truhly šatní pytlíčky s vonnými bylinami vložiti, levandulí, Božím dřevcem, mateřídouškou, vřesovím i listy růžovými, by tak veškeren oděv její, svrchní i spodní, líbeznou vůni kořennou kol sebe vydával.
Chce-li však ženuška mužíčka svého o večerech okouzliti, tu zaplete zraníčka sobě do vlasů lístky levandule a zvečera před usnutím, byvši vonnou čistou vodu v lavoiru k umytí sama sebe použila, vlasů rozpustí a hřebenem i kartáčem pročesá, tu vůně líbezná celičkou sednici zaplní i v lože se vloudí. Není věru mnoho mužův v světě, kteříž by vůni té odolati mohli. I muž sebetvrdší a hrubší vábení takovému nikterak odolati nemůže a ženičku svou v náruč pochvátí.
Než povaha mužská tůze složitá bývá a kdež láska a svornost v domě chybí, tu vůně levandulová mnoho spraviti nemůže. Lásky i svornosti manželské musí sobě manželé oba v bázni Boží dosíci, leč ženuška, ač slabší a jemnější bývá, rozumem mnohdy více obdařena jest, nežli mužíček její byť figurou i pravý obr byl. Ženička sama toho musí vypozorovati, jaké letory mužíček její jest a podle toho se zaříditi. Mnozí mužové zdají se býti hrubí, ba drsní, řeč jich jest hlasitá, mluva nevázaná, krok rázný. To bývají najmě tací, jež s řemeslem svým mnoho mazliti se nemohou, v pádě tom povětšinou kováři, řezníci, kladaři, voraři, drvaři neb jiní, kteříž v každičkém nečase z domu jsouce, se slotou, nepohodlím, prací klopotnou, s hovádky divými, ohněm, vodou či koněmi bujnými denně potýkati se musí, by v bázni Boží chléb svůj vezdejší vydobyli. Než, získá-li sobě ženuška mladá jich uznání i lásky, mužové tito, vrch hrubí, v sobě však co jádra v skořápce něžného i citlivého srdce skrývati mohou a ženušku svou i dítka velikou láskou zahrnovati dokážou.
Však mužové tací, jež vůkol poklon i úsměvů rozdávajíce, záda hrbí a oulisní jsou, takoví vůči ženušce své i dítkám namnoze horší tyranův biblických se jeví, neb mužská letora taková jest, žeť mužové lhostejno kde vrch míti musí. Však nemožno-li jest mužům takovým vrch jinde míti, musí jej v domě svém prosazovati s chutí velikou, vida ženušku svoji s dítky i služebných či podomků strachy před křiky a hromobitím jich se třásti.
Reklama