
Na střední škole a VŠ to taky ještě se čtením šlo, ale beletrie byla spíše vytlačována skripty, a abych četla taky něco jiného než chytré informace, přešla jsem na časopisy. Ty se nemusejí vracet do knihovny (za mých studentských let se daly půjčovat pouze prezenčně, takže jsem si je kupovala), kde jsem nakonec musela platit penále za pozdní navrácení. Člověk si časopis prolistuje, vybere si, co ho zajímá a k tomu dalšímu se vrátí třeba později. Článek se rychle přečte a neztrácí se návaznost. A navíc jsou časopisy tak krásně barevné...
A teď, když pracuji? Katastrofa!!! Pořádný román jsem nepřečetla už léta. Jediné, co zachraňuje mé skóre, jsou zjednodušené texty zahraničních děl, které jsem se přiměla číst před zkouškou z angličtiny. Prostě bída. A když jsem hledala odpověď na otázku: Proč mi to čtení nějak nejde?, napadlo mne jediné: Asi proto, že v práci čtu každý den spoustu věcí, musím též něco vypracovat a večer chci, aby někdo bavil mne. Takže televize nebo kino, divadlo, sraz s přáteli…
Pevně doufám, že to někdy změním. A co vy? Najdete si čas na čtení? Nebo jste dopadli jako já?
Čtení zdar!
Nový komentář
Komentáře
Já mám poslední dobou na čtení spíš skripta a učebnice, když se začtu do normální knížky, tak mám špatný pocit, že se flákám. Už se těším, až ta škola skončí a já si budu moct zase v klidu číst.
Já mám poslední dobou na čtení spíš skripta a učebnice, když se začtu do normální knížky, tak mám špatný pocit, že se flákám. Už se těším, až ta škola skončí a já si budu moct zase v klidu číst.
Taky jsem hodně četla, ještě i na mateřské. Teď už stíhám jen něco na webu, knížku jsem četla naposledy tak před rokem.
Ájo :-) - ty jsi taky knihovnice?? Juuu.....
FIO
- to ne... klasické knížky nesmí vymizet, to by byla strašná škoda!! Já se už těším, jak si budu vybírat knihy ještě... :-) ještě coby poloslepá babča na sklonku života - doštrachám se domů s novou knihou (příp. nějakou starší z antikvariátu, hihi) - sednu do houpacího křesla, rozsvítím stojací lampu, nasadím brejličky, a budu číst a číst a číst...
)
(A pak vlítnu na net :-)) a všem vám prásknu, co hezkého jsem četla...
Mili, daisy...
...že víte proč?
Jako dítě jsem četla strašně moc. Ještě na střední škole se mi dařilo přečíst 2-3 knížky za měsíc. Potom vysoká a četla jsem jenom skripta a lehké časopisy do vlaku na cestu domů. Teď jsem pořád na vysoké, ale už ne jako student a čtu hlavně odborné články a různé poučné publikace a tak. Občas si vezmu něco do metra, ale pak většinou někoho potkám a knížku stejně nevytáhnu
a povídáme si
Takže čtu zase jenom ve vlaku, když jezdím občas k rodičům. Shrnuto, podtrženo
Mili: ty jsi knihovnice? Fakt? Ja taky
A deje se vazne moc nepletou. Nevim, jestli je to tim, ze jsem taky uz od mala mela tenhle zvyk (vlastne od te doby, co jsem chodila do knihovny, byla jsem tak natesena na to, co jsem si prinesla, ze jsem nevedela, co cist driv
)
A cist vic knizek jako meda nebo Mili mi pripada skvely, protoze..no, sahnu po tom, na co mam naladu
Dobrá otázka Ferdi. Jsem na tom podobně. Půjčuji si knížky z knihovny a doufám, že alespoň ten čas, který mám v podstatě vymezen (i když se dá prodloužit) musím nějak stihnout. Čtu moc ráda, ale je málo času a .... I když možná jsou to jenom výmluvy. Někdo (jako třeba Týna) stíhá vše.
.
TINULKO: upřímně? závidím ti takovýho manžela, můj přítel totiž skoro neví, jak knížka vypadá, natož aby četl
ferdička: no já mylsim, že určitě
Já teda čtu už odmalička hodně moc. Už v první třídě sem pořád nosila poznámky, že si místo výuky čtu pod lavicí a pak to šlo pořád stejně, dokonce sem četla i na ulici, když sem někam šla. Trochu sem přestala číst, když sem byla s přítelem, kterej furt jenom koukal na televizi a já prostě chtěla bejt s nim. Ale to už je naštěstí minulost a já už teď zase čtu jak divá
Dokonce i do práce si nosim knížku a když je trochu času, tak se do ní hned pustim. Ale musim říct, že oproti mé mamince sem slabej odvar, protože ta když se do něčeho začte, tak je schopná bejt vzhůru třeba do pěti do rána, jenom aby to dočetla, i když de druhý den do práce (učitelka češtiny
)
Já teda čtu už odmalička hodně moc. Už v první třídě sem pořád nosila poznámky, že si místo výuky čtu pod lavicí a pak to šlo pořád stejně, dokonce sem četla i na ulici, když sem někam šla. Trochu sem přestala číst, když sem byla s přítelem, kterej furt jenom koukal na televizi a já prostě chtěla bejt s nim. Ale to už je naštěstí minulost a já už teď zase čtu jak divá
Dokonce i do práce si nosim knížku a když je trochu času, tak se do ní hned pustim. Ale musim říct, že oproti mé mamince sem slabej odvar, protože ta když se do něčeho začte, tak je schopná bejt vzhůru třeba do pěti do rána, jenom aby to dočetla, i když de druhý den do práce (učitelka češtiny
)
Ferdicka: no to jsem este nenapsala, ze vetsinou ctu nekolik knizek najednou...a ze by se mi teda pletly, to nemyslim
Já jsem byla a jsem docela vášnivá čtenářka, dvě, tři knihy byla běžná norma, ale co mám rodinu a dítě, tak čtu podstatně méně než bych si přála. Zjistila jsem, že tím že jsem ubrala na čtení, přestala jsem mít přehled v literatuře, co vychází, co je možné si půjčit a to mě docela štve
No pomalu se dostávám zase do normálu, potřebuji si dočíst to, co jsem za uplynulá léta zameškala.
všimla jsem si, že se mnohem méně čte v dopravních prostředcích
před těmi dvaceti lety to byl samý čtenář, jezdili po schodech v metru, četli ve všech dopravních prostředcích a teď nevidím skoro žádného. I když jinak se čte asi docela dost ale taky nemám pocit že vychází dost dobré literatury, za bestsellery se tu vydávají knížky, který podle mě nemají tu patřičnou úroveň
Mám jeden takový postřeh
Čítanie zbožňujem, ale v dnešnej uponáhľanej dobe stíham tak akurát nejaký ten časopis. Naposledy som čítal snáď skripta ešte na škole. Aj keď niekedy som začala nejakú knihu čítať potom som na ňu nemala čas,no tak po dvoch mesicoch to už nebolo ono.
Cestou do práce a z práce čtu. Je to dvakrát po 45 minutách (někdy i víc, když nechytím přípoj), a ta 1,5 hodina denně je fajn.
Včera jsem pak ještě pročetla večer - přivezli jsme od našich pár knížek mého dětství, takže jsem se usadila s Foglarem - Konec záhady hlavolamu, a četla až do
ja ctu hodne, tak dve tri knizky za tyden...na vejsce jsem taky prestavala cist, protoze proste bylo tolik tolik veci ktere se daly delat
, ale pozorovala jsem na sobe, jak prichazim o slovni zasobu, na plno slov jsem si nemohla vzpomenout a tak
...bylo to desny...ale ted uz zase ctu...v MHD, vecer a tak...zivot bez knizky si nedovedu predstavit (a bez netu taky ne
)
Tak to ja jsem mela v detstvi velmi ctive obdobi, az na VS to preslo, ale ted se to zase vratilo
Ale nejspis to zase prejde, az budou svistata, ale zatim je neplanuju
, takze si uzivam toho, ze mam cas na cteni a cteni a cteni (hmm..neznam lepsi "snidanovou, obedovou" idylku, nez pekne s bastou ke stolu a cist
Jen nesmi byt jidlo, na ktere jsou potreba obe ruce
Nojo, zlata cesta do prace, nezda se to, ale pul hodinka rano, pul hodinka odpoledne