
K jinému druhu ztrát patří ovšem ztráta hlavy. Tady už určité tušení máme, ale ve chvíli zjištění, co to proboha zase děláme, je už příliš pozdě na to, proces zastavit a ztrátě zabránit…
Absolutní jistota ztrácení plyne ze ztrácení času. Přesto, že si během celé doby ztrácení plně uvědomujeme, jaké plýtvání to je, ještě míru své duševní prohry stupňujeme a ztrácíme drahocenného času víc a víc s lichou nadějí, že to dobře dopadne a nakonec se nám to čekání přeci jen vyplatí. Ztrácíme tak čas čtením článků bez pointy, sledováním filmů, kde se skutečně celou dobu nic neděje a závěr je stejně tupý a nudný jako byl začátek. V práci pak čekáme na povýšení či slíbené zvýšení platu - marně. A v životě? Ztrácíme čas čekáním na pochlapení se našeho ženatého přítele, na příchod nedochvilných přátel a konečně na uznání naší ceny a kvalit.
Ač poučeni, ztrácíme stále. Ale prý, kdo nic neztratí, nic nenajde. A občas se přeci jen objeví parádní nález…
Eva
Nový komentář
Komentáře
To byl jeden z nich, z těch článků bez pointy, co? Autorka si mne ruce, jak nás připravila o čas
Můj čas,je pouho pohé prozatím...můj čas si říká já už neplatím...příteli chvátej SOS,ať jsem i zítra čím jsem dnes...dál to neumím...ztratila jsem paměť...búúúú
Jo...a našla jsem svou propisku o které jsem si myslela,že mi jí někdo čmajznul...už stejně nepíše
Adýýýýýý
A autorce - taky jsem tu teď ztratila čas čtením té ptákoviny...ale kdyby byla nevznikla, nemohla bych pak číst to Adámkovo moudro kráásné!!!
Tak jsme ztratily čas čtením této blbiny....
Kdo co ztratil?
Já to fakt nenašla