Už několikrát jsem se bavila na toto téma s různými lidmi a musím říci, že názory jsou více než odlišné. Někteří přítomnost mužů u porodu stoprocentně schvalují, jiní ji odsuzují. Vypíši vám zde pár pro a proti z odpovědí, které se mi zdály nejpodstatnější:Přítomnost muže u porodu jako klad:
1) Psychická podpora ženy (zejména u prvorodiček)
2) Prožití společného nádherného nepopsatelného zážitku
3) Lepší chování personálu
4) Velký obdiv a úcta muže, který spatří co všechno žena dokáže vydržet
Přítomnost muže u porodu jako zápor:
1) Muž by neměl vidět ženu v takové situaci
2) Žena se může muži po takovém prožitku znechutit
3) Když přijde komplikace, je muž vyveden na chodbu a pocit nevědomosti, bezmocnosti a strachu je pro něj nesnesitelný
4) Spatří-li své dítě ještě neumyté od placenty a krve, trvá hodně dlouho než k němu najde cestu
Samozřejmě, že bych mohla vypisovat dál a dál. Co však podle vás znamená přítomnost muže u porodu pro ženu? A co tento zážitek znamená pro muže? Najdou se i takové ženy, kteří si nepřejí mít svého manžela u sebe, ale zase se najdou muži, kteří na své přítomnosti trvají. Je jisté, že je to vždy na povaze obou dvou i na jejich rozhodnutí. Ale - musí to být vždycky manžel, kdo bude držet rodičku za ruku? Co takhle maminky nebo sestry, čí přítelkyně? A opravdu se chová personál lépe v přítomnosti muže?
Sama se těším na to, až budu čekat miminko a pak i u nás také dojde k rozhodování, zda tam mám být sama nebo si vzít posilu. Budu ráda, když mně a ostatním nezkušeným vy, které jste již prožily ten nejkrásnější zázrak na světe, poradíte…
Liliana
Reklama
Nový komentář
Komentáře
No právě, ty negativa tady jsou. To bude na tatínkovi, jestli bude chtít a bude se na to cítit.
Můj manžel u narození naší dcery chyběl, moc mne mrzí, že jsem vybrala nemocnici, kde přítomnost tatínka u porodu nebyla možná.
Můj muž byl se mnou až u narození třetího dítěte (dřív se nám to nešlo) a považuji to za nejúžasnější zážitek. Nikdy v životě jsme při ničem tak skvěle nespolupracovali jako při porodu. Jako kdyby vždycky předem vycítil, co potřebuju a co má udělat. Byla jsem z toho moc a moc překvapená a určitě to upevnilo náš vztah. Přestože nebylo a není všechno úplně růžové, tak náš společný porod nám oběma hrozně moc dal.
I já patřím ke generaci,které neměli možnost aby partner mohl být u porodu.A jestli bych o to stála,kdyby tenkrát ta možnost byla? Nevím...patřím k typům lidí,kteří bolest svých blízkých prožívají milionkrát intenzivněji,než je to ve skutečnosti a taky k těm,kteří nemají rádi,když někdo z blízkých je vidí v situacích,kdy jim není zrovna do zpěvu. Sama nerada dávám najevo jakoukoliv bolest,taky raději zalezám do ústraní a přeji si být sama.Pokud muž stojí o to být u porodu a žena si to třeba nepřeje,tak by měl její přání respektovat a to by mělo platit i naopak. Nutit někoho do toho,aby byl u porodu jen proto že je to dnes běžné a že personál se bude chovat lépe, mi příjde sobecké.Myslím,že chlap který se necítí na to,aby u porodu své ženy asistoval,není o nic míň chlap než ten,který sice u porodu je,ale k dítěti stejně nic necítí a dokonce následně doma prohlásí,že to dítě nemá rád.Toto se stalo...díky bohu že ne mě a ne mým blízkým,ale je to skutečnost.Takže podle mě,není to zas tak absolutní pravda,když muž vidí rodit svoji ženu,že tím by byl vztah jak k ženě tak k dítěti pevnější.Je to pouze na povaze těch dvou lidiček a neměla by se tato možnost tak nafukovat,jako kdyby muži co nebyli u porodu byli zbabělci.To že muž svoji ženu nechce vidět trpět,ještě neznamená,že by jí nemiloval.Ti muži jsou možná více citliví,ale ne zbabělí.Těch mužů,co u porodu své ženy jsou,si nesmírně vážím a obdivuji,já bych nedokázala být u porodu své dcery,ani kdyby si to přála,vím že bych to já určitě nepřežila.
Já mám s přítomností manžela u obou porodů jednoznačně kladný zážitek, vloni jsem o tom psala v této rubrice.... kdybych mě třeba ještě někdy "přeskočilo"
tak bych opět volila jeho přítomnost... a všechny zápory, které tu jsou uvedené u nás neplatili...
I ja jsem takovy typ, ze kdyz je mi spatne a zle chci byt sama. Ale muj muz chtel byt se mnou u prvniho porodu nasi dcery. Tohle cestou mu znova dekuji, ze tam se mnou byl. Mela jsem osklivy porod. Nakonec vsechno dopadlo pro nas jinak. Manzel byl odveden do cekarny a me rychle prevazely na sal, jelikoz mala byla porozena cisarem. Manzel si na ni pockal 30 min, a pak ji vlastne on videl prvni z rodiny.
Vsichni rikali, ze manzela ten porod vzal. Je to pravda, sam me rekl, ze by on v zivote zadny decko nemel, ze by to nezvladl.
No ted kazdym dne cekam miminko, hned jak jsem se dozvedela, ze jsem tehotna, jsem se manzela zeptala, jestli pujde k porodu. A jeho odpoved znela jo. Tak jsem hrozne rada, ze to zase budeme moct prozivat spolu a doufam, ze tu chvilku srozeni budeme prozivat spolu
no asi každému dle jeho gusta - taky jsem ten typ, co když mu je zle, tak si zaleze do kouta vrčí na všechny co mu chtějí pomoc, ale myslím, že s manželem to bude jinak - hodně mu věřím. ALe asi tomu necháme volný průběh... půjde se mnou a v okamžiku, kdy se to jednomu z nás přestane líbit, tak půjde pryč... a když se nám to bude líbit, tak zůstane... Nikde není psáno, že chlap který nebyl u porodu je špatný otec...
Jen poznamka k tatinkovi, kteremu bude po porodu maminka hmm..pripada mi silne slovo odporna, ale budiz, pripadne k mamince, ktera zacne nesnaset tatinka, ktery ji zpusobil takovou bolest: je jich malo, ale mam ve svem okoli pripady z obou skupin :-( Nemluvim o tom, nakolik dospele a pritazlive osobnosti to jsou, ale jsou i taci :-(
Zatim podobnou situaci, nastesti :-), nemusim resit, ale rekla bych, ze docela dobre chapu obavy sveho draheho, protoze... Osobne si nedokazu predstavit, jak bych snasela bolest nekoho mne blizkeho a draheho, navic, kdyz nemuzu nijak pomoct (jo, beru, psychicka opora je fajn, ale boli to snad min nebo trva to kratsi dobu?)
Kazdopadne se ale tesim, az budu tehotna a tak velika, ze si boty nezavazu (zvlastni, ale vetsina mych znamych vcetne moji maminky a sestrenic, vzdycky uvadeji jako priklad toho, ze byly tak "straslive tlusne s velkym brichem" :-), ze si nemohly ani zavazat tkanicky u bot
Myslim, ze jsou lidi, kteri takovy zazitek nejsou schopni zvladnout...At uz maminka tatinka, protoze jsou lidickove, ktere kdyz neco boli, chteji byt sami (treba Meda :-), nu, a jsou i tatinci, kteri se kaceji pri riznuti do prstu, co pak teprve pri necem takovem jako je porod?
mani
Ja jsem byl u prvniho porodu, a budu i ted - muzu rict, ze i pro me to byl nadherny zazitek.. porad cekate, mamina to mimco citi v brisku, ale tata z toho nema nic - takhle pak vidi, jak to leze na svet, jak z toho nema moc radost, ale pak ty okamziky, kdyz ho mate v naruci, "cerstvyho" obyvatele planety.... a i ze strany doktoru bych rekl, ze si pred tatinem daji vic pozor nez s matkou samotnou..
tomas je odbornik na cerstve narozene deti...u kolika porodu jste uz pane chytry byl ?
)...ja deti nemam, ale kdyz o tom tak premyslim, tak ja si nejsem jista, ze bych si prala, aby byl otec ditete porodu pritomen...jiste, je to jeho dite a mozna ma "pravo" to videt...ale ja si tak nejak rikam, ze porod je o tom, ze mi bude dobu strasne zle a mne kdyz je zle, tak jsem jako maly zvire...zalezt do kouta, kde me nikdo nevidi...tak nevim, jestli bych toho tatku vedle sebe snesla 
...no uvidime vyhledove...nastesti ted to resit nemusim 
K pritomnosti muze u porodu (myslim, ze rozcilovat se nema ani netehotna
Tatínek u porodu rozhodně ano. K těm negativním bodům. Muž by neměl vidět ženu v takové situaci - ? v jaké takové situaci, porod je přece přirozený. Žena se může muži po takovém prožitku znechutit - proč by se mu proboha měla znechutit, proto že porodila jejich dítě ? Mám dvě děti a nevím co je na porodu nechutného. Spatří-li své dítě ještě neumyté od placenty a krve, trvá hodně dlouho než k němu najde cestu - další hloupost. Tatínci vlastně vidí miminko dřív než maminka a s nadšením se účastní všech procedur po porodu. Náš tatínek posloužil i po porodu jako inkubátor naše miminko zahříval
Tatínek je u toho, když miminko vzniká, tak snad není důvod proč by neměl být u toho, když poprvé spatří svět 
Muže k porodu určitě ano
u kladů souhlasím s 1 a 2, další body se mi zrovna jako superdůvody nezdají a nevím jestli v nepřítomnosti manžela je chování personálu jiné.
To Pavel: pokud vím je málo porodnic kde může být manžel s manželkou i na hekárně, přitom je to ta nejdůležitější doba kdy mě osobně byl manžel platný ze všecho nejvíc.
Co se týká záporů tak jim nerozumím vůbec. U bodu 3 - při mém porodu došlo ke komplikacím a manžel vyváděný z pokoje nebyl, dokonce když se uvažovalo o císařském řezu, počítalo se že také bude u toho.
A bod 4 - vidět okamžik narození dítěte byl pro mého muže prý ten nejkrásnější, takže on by asi tento bod dal na první místo kladů...
I můj manžel u porodu byl a pro mne to bylo veliké povzbuzení a štěstí mít ho v této chvíli u sebe a on říkal,že byl rád,že mohl být u toho a jako první vidět syna. Potom šel koukat na první koupání,apgarové skóre,popisování hrudníčku a pak mi ho hrdě přinesl na sál,kde mne mezitím zašili.Všem vřele doporučuji,ale jen v případě,že to oba chtějí!
Mimochodem,včera byl synovi 1 rok!!!!!