
Přítomnost muže u porodu jako klad:
1) Psychická podpora ženy (zejména u prvorodiček)
2) Prožití společného nádherného nepopsatelného zážitku
3) Lepší chování personálu
4) Velký obdiv a úcta muže, který spatří co všechno žena dokáže vydržet
Přítomnost muže u porodu jako zápor:
1) Muž by neměl vidět ženu v takové situaci
2) Žena se může muži po takovém prožitku znechutit
3) Když přijde komplikace, je muž vyveden na chodbu a pocit nevědomosti, bezmocnosti a strachu je pro něj nesnesitelný
4) Spatří-li své dítě ještě neumyté od placenty a krve, trvá hodně dlouho než k němu najde cestu
Samozřejmě, že bych mohla vypisovat dál a dál. Co však podle vás znamená přítomnost muže u porodu pro ženu? A co tento zážitek znamená pro muže? Najdou se i takové ženy, kteří si nepřejí mít svého manžela u sebe, ale zase se najdou muži, kteří na své přítomnosti trvají. Je jisté, že je to vždy na povaze obou dvou i na jejich rozhodnutí. Ale - musí to být vždycky manžel, kdo bude držet rodičku za ruku? Co takhle maminky nebo sestry, čí přítelkyně? A opravdu se chová personál lépe v přítomnosti muže?
Sama se těším na to, až budu čekat miminko a pak i u nás také dojde k rozhodování, zda tam mám být sama nebo si vzít posilu. Budu ráda, když mně a ostatním nezkušeným vy, které jste již prožily ten nejkrásnější zázrak na světe, poradíte…
Liliana
Nový komentář
Komentáře
No právě, ty negativa tady jsou. To bude na tatínkovi, jestli bude chtít a bude se na to cítit.
Můj manžel u narození naší dcery chyběl, moc mne mrzí, že jsem vybrala nemocnici, kde přítomnost tatínka u porodu nebyla možná.
Můj muž byl se mnou až u narození třetího dítěte (dřív se nám to nešlo) a považuji to za nejúžasnější zážitek. Nikdy v životě jsme při ničem tak skvěle nespolupracovali jako při porodu. Jako kdyby vždycky předem vycítil, co potřebuju a co má udělat. Byla jsem z toho moc a moc překvapená a určitě to upevnilo náš vztah. Přestože nebylo a není všechno úplně růžové, tak náš společný porod nám oběma hrozně moc dal.
I já patřím ke generaci,které neměli možnost aby partner mohl být u porodu.A jestli bych o to stála,kdyby tenkrát ta možnost byla? Nevím...patřím k typům lidí,kteří bolest svých blízkých prožívají milionkrát intenzivněji,než je to ve skutečnosti a taky k těm,kteří nemají rádi,když někdo z blízkých je vidí v situacích,kdy jim není zrovna do zpěvu. Sama nerada dávám najevo jakoukoliv bolest,taky raději zalezám do ústraní a přeji si být sama.Pokud muž stojí o to být u porodu a žena si to třeba nepřeje,tak by měl její přání respektovat a to by mělo platit i naopak. Nutit někoho do toho,aby byl u porodu jen proto že je to dnes běžné a že personál se bude chovat lépe, mi příjde sobecké.Myslím,že chlap který se necítí na to,aby u porodu své ženy asistoval,není o nic míň chlap než ten,který sice u porodu je,ale k dítěti stejně nic necítí a dokonce následně doma prohlásí,že to dítě nemá rád.Toto se stalo...díky bohu že ne mě a ne mým blízkým,ale je to skutečnost.Takže podle mě,není to zas tak absolutní pravda,když muž vidí rodit svoji ženu,že tím by byl vztah jak k ženě tak k dítěti pevnější.Je to pouze na povaze těch dvou lidiček a neměla by se tato možnost tak nafukovat,jako kdyby muži co nebyli u porodu byli zbabělci.To že muž svoji ženu nechce vidět trpět,ještě neznamená,že by jí nemiloval.Ti muži jsou možná více citliví,ale ne zbabělí.Těch mužů,co u porodu své ženy jsou,si nesmírně vážím a obdivuji,já bych nedokázala být u porodu své dcery,ani kdyby si to přála,vím že bych to já určitě nepřežila.
Já mám s přítomností manžela u obou porodů jednoznačně kladný zážitek, vloni jsem o tom psala v této rubrice.... kdybych mě třeba ještě někdy "přeskočilo"
tak bych opět volila jeho přítomnost... a všechny zápory, které tu jsou uvedené u nás neplatili...
I ja jsem takovy typ, ze kdyz je mi spatne a zle chci byt sama. Ale muj muz chtel byt se mnou u prvniho porodu nasi dcery. Tohle cestou mu znova dekuji, ze tam se mnou byl. Mela jsem osklivy porod. Nakonec vsechno dopadlo pro nas jinak. Manzel byl odveden do cekarny a me rychle prevazely na sal, jelikoz mala byla porozena cisarem. Manzel si na ni pockal 30 min, a pak ji vlastne on videl prvni z rodiny.
Vsichni rikali, ze manzela ten porod vzal. Je to pravda, sam me rekl, ze by on v zivote zadny decko nemel, ze by to nezvladl.
No ted kazdym dne cekam miminko, hned jak jsem se dozvedela, ze jsem tehotna, jsem se manzela zeptala, jestli pujde k porodu. A jeho odpoved znela jo. Tak jsem hrozne rada, ze to zase budeme moct prozivat spolu a doufam, ze tu chvilku srozeni budeme prozivat spolu
no asi každému dle jeho gusta - taky jsem ten typ, co když mu je zle, tak si zaleze do kouta vrčí na všechny co mu chtějí pomoc, ale myslím, že s manželem to bude jinak - hodně mu věřím. ALe asi tomu necháme volný průběh... půjde se mnou a v okamžiku, kdy se to jednomu z nás přestane líbit, tak půjde pryč... a když se nám to bude líbit, tak zůstane... Nikde není psáno, že chlap který nebyl u porodu je špatný otec...
Jen poznamka k tatinkovi, kteremu bude po porodu maminka hmm..pripada mi silne slovo odporna, ale budiz, pripadne k mamince, ktera zacne nesnaset tatinka, ktery ji zpusobil takovou bolest: je jich malo, ale mam ve svem okoli pripady z obou skupin :-( Nemluvim o tom, nakolik dospele a pritazlive osobnosti to jsou, ale jsou i taci :-(
Zatim podobnou situaci, nastesti :-), nemusim resit, ale rekla bych, ze docela dobre chapu obavy sveho draheho, protoze... Osobne si nedokazu predstavit, jak bych snasela bolest nekoho mne blizkeho a draheho, navic, kdyz nemuzu nijak pomoct (jo, beru, psychicka opora je fajn, ale boli to snad min nebo trva to kratsi dobu?)
Kazdopadne se ale tesim, az budu tehotna a tak velika, ze si boty nezavazu (zvlastni, ale vetsina mych znamych vcetne moji maminky a sestrenic, vzdycky uvadeji jako priklad toho, ze byly tak "straslive tlusne s velkym brichem" :-), ze si nemohly ani zavazat tkanicky u bot
Myslim, ze jsou lidi, kteri takovy zazitek nejsou schopni zvladnout...At uz maminka tatinka, protoze jsou lidickove, ktere kdyz neco boli, chteji byt sami (treba Meda :-), nu, a jsou i tatinci, kteri se kaceji pri riznuti do prstu, co pak teprve pri necem takovem jako je porod?
mani
Ja jsem byl u prvniho porodu, a budu i ted - muzu rict, ze i pro me to byl nadherny zazitek.. porad cekate, mamina to mimco citi v brisku, ale tata z toho nema nic - takhle pak vidi, jak to leze na svet, jak z toho nema moc radost, ale pak ty okamziky, kdyz ho mate v naruci, "cerstvyho" obyvatele planety.... a i ze strany doktoru bych rekl, ze si pred tatinem daji vic pozor nez s matkou samotnou..
tomas je odbornik na cerstve narozene deti...u kolika porodu jste uz pane chytry byl ?
)...ja deti nemam, ale kdyz o tom tak premyslim, tak ja si nejsem jista, ze bych si prala, aby byl otec ditete porodu pritomen...jiste, je to jeho dite a mozna ma "pravo" to videt...ale ja si tak nejak rikam, ze porod je o tom, ze mi bude dobu strasne zle a mne kdyz je zle, tak jsem jako maly zvire...zalezt do kouta, kde me nikdo nevidi...tak nevim, jestli bych toho tatku vedle sebe snesla
...no uvidime vyhledove...nastesti ted to resit nemusim
K pritomnosti muze u porodu (myslim, ze rozcilovat se nema ani netehotna
Tatínek u porodu rozhodně ano. K těm negativním bodům. Muž by neměl vidět ženu v takové situaci - ? v jaké takové situaci, porod je přece přirozený. Žena se může muži po takovém prožitku znechutit - proč by se mu proboha měla znechutit, proto že porodila jejich dítě ? Mám dvě děti a nevím co je na porodu nechutného. Spatří-li své dítě ještě neumyté od placenty a krve, trvá hodně dlouho než k němu najde cestu - další hloupost. Tatínci vlastně vidí miminko dřív než maminka a s nadšením se účastní všech procedur po porodu. Náš tatínek posloužil i po porodu jako inkubátor naše miminko zahříval
Tatínek je u toho, když miminko vzniká, tak snad není důvod proč by neměl být u toho, když poprvé spatří svět
Muže k porodu určitě ano
u kladů souhlasím s 1 a 2, další body se mi zrovna jako superdůvody nezdají a nevím jestli v nepřítomnosti manžela je chování personálu jiné.
To Pavel: pokud vím je málo porodnic kde může být manžel s manželkou i na hekárně, přitom je to ta nejdůležitější doba kdy mě osobně byl manžel platný ze všecho nejvíc.
Co se týká záporů tak jim nerozumím vůbec. U bodu 3 - při mém porodu došlo ke komplikacím a manžel vyváděný z pokoje nebyl, dokonce když se uvažovalo o císařském řezu, počítalo se že také bude u toho.
A bod 4 - vidět okamžik narození dítěte byl pro mého muže prý ten nejkrásnější, takže on by asi tento bod dal na první místo kladů...
I můj manžel u porodu byl a pro mne to bylo veliké povzbuzení a štěstí mít ho v této chvíli u sebe a on říkal,že byl rád,že mohl být u toho a jako první vidět syna. Potom šel koukat na první koupání,apgarové skóre,popisování hrudníčku a pak mi ho hrdě přinesl na sál,kde mne mezitím zašili.Všem vřele doporučuji,ale jen v případě,že to oba chtějí!
Mimochodem,včera byl synovi 1 rok!!!!!