Moje kamarádka se pořád červená. Léta už například nezkouší nikomu lhát, protože ruměné tváře by ji stejně ihned prozradily. Stejně těžce ovšem zvládá i situace o poznání počestnější. Pochválíte jí sukni – zrudne. Nedejbože, aby jí zalichotil nějaký muž – taky zrudne. Pak ještě zrudne, když se jí třeba kolegové v práci zeptají, jaké bylo rande, když jí někdo sepsuje nebo když se jí někdo zeptá, proč se červená. Ona sama už si na tenhle „cejch“ zvykla a bere proměny své barvy poměrně s rezervou. Stále jsou ale mezi námi lidé, které jejich červenání trápí až k slzám.
„Červenání je fyziologický proces,“ říká psycholožka Líba Máchová. „A je důsledkem toho, že se po nějakém podnětu krev stahuje do periferií a prokrvená tkáň pak rudne. Když někdo zčervená, nemusí být vždycky příčinou jen stud, ale může to být třeba zaujetí prací, nějakou situací, věcí nebo člověkem. Je to signál, že nás něco vyvedlo z míry, prostě to vzbudilo naši emoční reakci – a to buď v pozitivním, nebo negativním smyslu.“
Co si s červenáním počít? Především se jím nestresovat a nestydět se za něj. Není za co. Někdo se ve vypjaté chvíli červená, jiný zase bledne. A není důvod si z toho dělat vrásky. Možná právě ve chvíli, kdy si řeknete, že je vám vaše červená tvář fuk, bude po problému. A kdyby ne, aspoň se nebudete nervovat. Někdy pomůže jen trochu se zklidnit, zhluboka a pomalu dýchat, případně použít autosugesci. Líba Máchová doporučuje představit si studený vítr, jak prudí na vaši tvář…
Když ani to nepomůže, vyhledejte radu a pomoc zkušeného psychoterapeuta, který s vámi problém rozebere a spolu s vámi najde řešení. Psycholožku Líbu Máchovou můžete kontaktovat na telefonu: 0603/910084 nebo prostřednictvím e-mailu: Libuse.Machova@worldonline.cz
TÉMATA:
ZDRAVÍ