Navštívila jsem onehdá kamarádku. Zářila. Dostala parfém za bezmála pět tisíc českých korun. "Navoň se!", podala mi bledě modrý divně pokroucený flakónek. Přivoněla jsem si. - "To voní jako žemlovka, ne?", vyslovila jsem hlasitě první myšlenku, co mě přitom napadla. Chudinka se málem sesypala a začala ze sebe chrlit názvy různých orientálních dřevin a koření a ovoce, zkrátka vše, co měl onen zázrak v sobě obsahovat. Navoněla jsem se. Odpoledne jsem přišla domů a manžel se mě hned mezi dveřmi zeptal: "Ty jsi si někde dala žemlovku, že jo?" S údivem přijal vysvětlení o parfému za cenu jeho horského kola a mile mi naznačil, že bych se mohla jít osprchovat. Osprchovala jsem se a převlékla.
Večer přišla na návštěvu kolegyně s manželem. Ten hned v předsíni začal větřit. "Cítím semblábu...", oznámil po chvíli suše. "Nemáme semlbábu", reagoval rychle manžel a očima mi dal pokyn, abych už neotvírala trapné téma s parfémem. "To je divný, tak to asi jde od sousedů... Na semlbábu mám nos, tu nesnáším už od školní družiny..."
Téma parfémy a vůně je hotová věda. Co jednoho přivádí do rajské zahrady, vyvolává u druhého astmatický záchvat, případně představu záchodového osvěžovače. Zatímco pro jednoho muže jsou nejvábnější erotické sny podbarveny erotickým parfémem, jiného stejný parfém připravuje o erekci, protože ho vzrušuje přirozená vůně ženského, byť lehce zpoceného těla. A navíc - parfémy prý dokáží pěkně zamávat i s našimi zvířátky. Zvěrolékař MVDr. Ladislav Napravil například tvrdí, že některé parfémy mohou u psů vyvolat zneklidnění v agresivním slova smyslu. Svá slova podpořil případem, kdy boxerka málem roztrhala mužského, co se navoněl, aby po něm jeho panička šílela.
Reklama