Taky kvůli němu čas od času propadáte hysterii? Pak vězte, že zbytečně.
„Steatopygie“ je řecké slovo označující pro někoho nevábné, ale pro jiného nesmírně vzrušující tělesné dění: hromadění tuku v oblasti hýždí. Zkrátka – velký zadek! Vedle prostého označení rozměrnosti tohoto orgánu je steatopygie též odborné téma, jímž se odpradávna zabývají seriozní badatelé. Někteří autoři označují velký zadek za plemenný znak zvláště příslušnic afrického kmene Křováků, případně příslušnic taktéž afrického kmene Hotentotů. Odborníci, co monstrhýždě zkoumají skutečně vědecky, tvrdí, že k nim v dotyčných afrických částech mají vrozené dispozice i muži. Začínají mohutnět už u malých dětí. A co výzkumy prozrazují o velkých zadcích v ostatních částech světa?
Italský badatel Blasio tvrdí: „Steatopygii jsem studoval na prostitutkách. Ve dvou případech šlo o prostitutky z Neapole. Obě vyznačovaly se zadnicí velmi silně vyvinutou a charakteristicky dolů zahrocenou, jakož i tukovými polštáři v končině chochlíkové. Tato zvláštnost byla dobře známá přátelům obou dívek a přispívala k tomu, že měly zvláště velký kruh zákazníků…“
Neumann v „Dějinách ženy“ pak připomíná, že ještě ve 2O. století Středoevropanky považovaly svou steatopygii za okrasu a hubené ženščiny aspoň velký zadek předstíraly pomocí „honzíků“. Doslova uvádí: „I ženy nižších stavů snažily se oděvem zdůraznit půvab svých hýždí. Přišel tu do módy známý cul – francouzská zadnice nebo-li honzík…“
Tuto okrasu definuje „Frauenzimmerlexikon“: „Francouzská zadnice jest táhle polodlouhá, měkká a mírně vycpaná poduška, kterou si žena zavazuje pod splývající šaty, aby tím pozdvihla svou tajli…“
Dodnes bývá v mnohých zemích velký zadek ženy pro muže důležitější než dokonalá tvář (podle některých výzkumů tomu tak je takřka ve všech zemích jihoamerických, ale i některých skandinávských). Právě steatopygie například udělala bohyni z J. Lopezové. Chcete-li se přiblížit zmíněnému ideálu krásy, nešidit obdivovatele honzíky, ale pyšnit se vlastním pevným svalovým souborem, dejte na doporučení odborníků: speciální gymnastika, omezit nošení úzkých sukní (natož stahujících pásů) omezujících krevní oběh, nesedět v čalouněných křeslech neboť zadek nemá žádný odpor, na kterém se hýžďové svaly trénují, odmítat radikální diety, méně solit a zadek si neopalovat.
P.S. Moje známá trpěla komplexy. Prý ho má jak valach. Poslední kapkou byl večírek pořádaný bankou, v níž její manžel zaujal významný manažerský post. „Všichni se po mně divně koukali. Jak by ne, každá jak tyč, jen já jak almara,“ štkala druhý den. Padlo rozhodnutí. Místo s kamarádkou na chatu, jak řekla muži, mířila na operační zásah, aby jí ho vycucli, jak řekla mně. – Doma prý budou čubrnět! Překvápko!
Žádost o rozvod podal manžel dřív, než se mohla na svou zredukovanou nádheru vůbec posadit. „Ta prdel bylo to nejhezčí, co na tobě bylo!“, prohlásil onen elitní bankéř a zabalil si kufry. Známá se vzpamatovávala tři roky. Pak si našla chlapa. Miluje ho. Udělala by pro něho cokoliv. A protože už má prý zase nějaké to kilo navíc (hádejte, kde asi nejvíc), chystá pro něho překvápko. Naštěstí ještě před svatbou...