…to je věta, kterou jsem během svého pátečního martýria slyšela asi dvacetkrát. Moje třináctiletá dcera totiž přišla ze školy ve čtyři hodiny, uplakaná a s možným otřesem mozku. Zavolala jsem tedy k naší dětské doktorce, jestli tam ještě je a jestli můžeme přijít. Paní doktorka mi řekla, že jí právě skončila služba a že musíme na dětskou pohotovost. Když jsem se ptala, zdali můžeme jet rovnou do nemocnice, řekla, že budeme potřebovat doporučení. „Tak já si k vám pro něj ještě zaběhnu,“ prosila jsem. Ale prý už je pátek odpoledne, ona má také děti, tak ať se nezlobím a zavolám si na pohotovost.
Na pohotovosti mi zvedla telefon sestřička. Pan doktor tam sice již je, ale bohužel pohotovost ordinuje až od sedmi hodin večer. Do nemocnice ať to raději bez doporučení nezkoušíme, stejně nás nevezmou… Dcera fňukala, že hlava bolí, chce se jí blinkat a že to nevydrží. Tak jsme se sebraly a jely rovnou do nemocnice.
V nemocnici nám na úrazovém řekli, že potřebujeme doporučení, ale že nás vezmou, jenže je nutné ještě udělat vyšetření na neurologii a na očním kvůli očnímu pozadí. Na neurologii zrovna odcházela paní doktorka ze služby. Neurologická pohotovost fungovala hádejte od kolika? Od sedmi. Na očním to samé.
Než jsem stačila všude prosit a křičet a domáhat se, že mám s sebou nemocné dítě a že nás musí přijmout, uběhly čtyři hodiny. V osm jsme konečně byly po vyšetření s diagnózou slabý otřes mozku a doporučením týden ležet v klidu.
Dcera mi nakonec řekla, že je z toho děsně unavená a jestli si uvědomuju, že kdybych ji nechala doma ležet s mokrým hadrem na hlavě do sedmi a pak jsme jely na pohotovost a všechno probíhalo legální cestou, výsledek by byl stejný a jí by bylo líp. To jsem sice musela uznat, ale stejně se mi zdá, že tady něco skřípe. Zajímalo by mě, jak to dělají s lidmi, kteří se třeba v pátek odpoledne vybourají v autě. Nechají je ležet na chodbě nemocnice do sedmi?

Petra
Máte s našimi zdravotnickými službami stejné zkušenosti? Napište nám své názory!
Reklama