Konec starého roku a začátek roku nového bývá pro mnoho z nás podnětem k bilancování našeho dosavadního života. Víme velmi dobře, co jsme loni dělali blbě, a jsme plni odhodlání dělat to letos docela jinak, lépe. Sepisujeme seznamy novoročních předsevzetí, kde sami sobě slibujeme a přísaháme, že už nebudeme kouřit (a nebo jen velmi příležitostně), že budeme chodit pravidelně cvičit (a nebo aspoň jednou za týden), že se nebudeme hádat s partnerem (a nebo jen v opravdu výjimečných případech), že budeme dělat všechny svěřené úkoly včas (a nikoli v noci před vypršením termínu), že budeme telefonovat všem, komu jsme to slíbili, že nebudeme jíst smažené jídlo a fast foody, že nebudeme nárazovitě utrácet, že prostě budeme téměř dokonalí…
Což o to – ono je to pěkné, když jeden ví, co je třeba změnit, a chce to doopravdy udělat. Ale vzpomeňte si, kolikrát už jste si na Silvestra tohle všecko slibovali a kolikrát jste to vydrželi déle než do Tří králů! Jednou jsem někde četla, že předsevzetí by si člověk neměl dávat na Silvestra, ale kdykoli během roku. Právě ve chvíli, kdy si některou ze svých neřestí uvědomí. Nemá cenu čekat na realizaci předsevzetí do Nového roku. Když vás v září napadne, že je třeba začít cvičit, máte se v září zapsat do kurzů aerobiku. Ne čekat na posvěcení od pana Silvestra. Když vám vaše dítě v březnu už potřetí řekne, že smrdíte jako tabáková továrna, tak máte přestat kouřit hned a ne si říkat „Teď ještě ne, ale od Nového roku určitě přestanu…“ Prostě předsevzetí a jejich plnění nejsou otázkou nějakého data, ale vaší osobní vůle, vaší chuti a touhy udělat něco sami se sebou.
Dáváte si na Nový rok předsevzetí? Už jste někdy nějaké opravdu dotáhli do konce? Nebo také ty vaše odcházejí spolu se sněhem nejpozději na jaře? Podělte se s ostatními o své zkušenosti!
Reklama